Argot

Argot je speciální, tajná řeč sociálně izolovaných spodních vrstev společnosti – zlodějů, vězňů, narkomanů, bezdomovců, tuláků. Přesto čeština z argotem pevně počítá jako s jednou z vrstev jazyka, a to už od počátku 19. století. Často se uvádí, že argot je řečí „galerky“, což vyvolá připomínku „Hříšných lidí města pražského.“ Ale argot se vyvíjí stejně rychle, jako se vyvíjí „podsvětí“ a obohacuje se o nové výrazy.

Argot není spisovný, a přesto je v učebnicích

Třebaže je argot vrcholně nespisovný, učí se o něm ve škole při hodinách češtiny. Argot je jednou z jazykových vrstev. A teprve všechny vrstvy tvoří úplnou českou slovní zásobu. 

Argotem mluví asociální skupiny:

  • zloději a jiní kriminálníci,
  • vězni,
  • narkomani, výrobci, pěstitelé a prodavači drog,
  • bezdomovci,
  • tuláci,
  • mládež v „nápravných“ zařízeních,
  • „světští“,
  • chuligáni a radikální fotbaloví fanoušci…

Argot je druh slangu (další jazyková vrstva) používaný příslušníky společensky izolovaných sociálních skupin/vrstev. Uživatelé argotu se pomocí argotu vyjadřují tak, aby si sami mezi sebou rozuměli, ale nerozuměli jim jiní posluchači.

Argot se mění s oblastmi kriminality

Některé výrazy, které byly původně argotem, přešly do běžné hovorové (nespisovné) češtiny. Jiné argotové výrazy se objevujíVznikla nová asociální prostředí, jiná zanikla.

  • Například kasaře a jiné staré známé kriminální „profese“ vystřídali výrobci, prodejci a uživatelé drog nebo internetoví podvodníci.

Rada Vacátko argotu dobře rozuměl

Neočekávejme, že se v současném „podsvětí“ používá argot stejný, jakým mluvila „galerka“ v povídkách Jiřího Marka, například ve sbírce Panoptikum starých kriminálních příběhů, která posloužila coby předloha k televizním filmům o hříšných lidech města pražského. Ostatně Jiří Marek měl všechny vrstvy češtiny „v malíčku“, český jazyk vystudoval a pak nějaký čas i vyučoval na vysoké škole.

„Co to studuješ? Řeč českých vězňů“

V Markových povídkách poznáme „praktické“ použití argotu v přímém kontextu literárního děje.

  • Kdybychom se chtěli o novodobém argotu dozvědět něco víc, je vhodné prostudovat si knihu Jaroslava Suka „Několik slangových slovníků“. Je to příjemné čtení, žádný teorií šustící suchopár.
  • V roce 2002 vyšla jako příloha časopisu České vězeňství práce Jaroslava Hály a Petry Soudkové „Jak mluví čeští vězni“. Nedá se předpokládat, že by někdo tak specializovaný časopis měl doma. Ale lze si jej  vypůjčit v knihovnách.  Krom toho – některé části stati bývají i citovány v různých internetových článcích, které se zabývají současným argotem a vězeňskou mluvou.

Ilustrační foto: pixabay.com

1 komentář

Zanechte odpověď