Bonding je okamžité vytváření mateřského pouta

„Podáte mi děťátko hned po narození, neodnesete je hned ode mne?“ ptají se častokrát maminky před porodem a možná ani nevědí, že to, čeho se dožadují, se vědecky nazývá bonding. Anglické slovo bonding se překládá trochu nepěkným výrazem „lepení“ nebo také „připoutávání se k sobě“, eventuálně jako „opatrovatelská připravenost“. Čeština má ale rovněž krásné a klasické slovní spojení – mateřské pouto. Laicky řečeno je tedy bonding vytváření mateřského pouta okamžitě po porodu.

„Nechte nás spolu“

Odborníci se shodují, že první společné okamžiky po porodu (bonding) jsou nesmírně důležité. Ne jedné straně je matka-rodička. Devět měsíců si své dítě jenom představovala, rozmlouvala s ním vnitřní řečí, odhadovala, jak asi bude vypadat, komu se bude podobat, jaké bude na omak, jak bude vonět a hýbat se.

A na druhé straně je novorozenec, který musí překonat zásadní přechod z prostředí plodové vody do světa plného hluku, světla, pachů a střídajících se teplot.

Bonding v první fázi tyto dvě strany, porodem rozdělené, ještě na nějaký čas spojí. Matka si okamžitě zvyká na svou novou roli, které se ujímá intuitivně, vrozenými pudy. Dítě se ocitá sice už ve vnějším prostředí, ale nachází známé vůně matčina těla, slyší její hlas, na který bylo zvyklé už v prenatálním období.

Matka po porodu i novorozenec mají podle výzkumu odborníků v krvi vysokou hladinu endorfinu, hormonu štěstí, který dítě uklidňuje a matce přináší pocit hlubokého uspokojení. Lékaři a psychologové uvádějí, že toto mimořádné souznění trvá asi dvanáct hodin po porodu.

Budoucí rodička by se měla ještě před porodem seznámit, jaká je praxe v porodnici, v níž plánuje rodit, zda umožňují bonding. Přání zůstat hned po porodu se svým dítětem by měla zahrnout i do svého porodního plánu. Jestliže se v některé porodnici bonding nepraktikuje, měla by to budoucí matka předem vědět.

Bonding oblomoval „krkavčí“ matky

Zkušené porodní babičky měly už před mnoha lety bonding v záloze, a to zejména v případě, kdy matka (ať už z jakéhokoliv důvodu) odmítala dítě nebo se ho dokonce chtěla vzdát. „Vložte jí dítě do náručí,“ radily zkušené porodní báby. Bonding byl tedy praktikován už v době, kdy se nic nevědělo o oxytocinu či endorfinu (hormonu štěstí). Vědělo se však to podstatné, že která žena přivine v náručí své dítě hned po porodu, bude dobrou matkou.

Připomeňme si

Bonding ve své vědecké a odborné práci prosazoval, zdůvodňoval a eventuálně i uváděl do praxe profesor Zdeněk Matějček, světově uznávaný dětský psycholog, který bývá často označován jako nestor české dětské psychologie.

Zanechte odpověď