Brutar na zabijačku

Jsou dvě veličiny, bez kterých nelze uspořádat typickou českou zabíjačku. Kromě vepře to je ještě kotel. Postupným vývojem, který představoval téměř zánik a pak naopak renesanci domácích zabíjaček, se do popředí zájmu dostal kotel, který pro účely zabíjaček původně vyvinut nebyl – koupelnový ohřívač vody s výpustním ventilem značky Brutar. Brutarem jsou někdy obecně nazývány všechny přenosné, obvykle venku instalovatelné kotle. Brutar se ovšem stále vyrábí.

Česká zabíjačka: Bez kotle by to nešlo

Ať si necháme vepře porazit přímo na dvorku nebo na jatkách, a nebo i když koupíme třeba jen půlku prasete, které chceme zpracovat ve stylu české zabíjačky, bez kotle se neobejdeme.

  1. V kotli se ohřívá kvantum vody na spaření vepře.
  2. Pak se v kotli vaří hlava, lalok a kořínek na jitrnice (protože jitrnice jsou důvodem, proč se dělá tak zvaný ovar, nikoliv zabíjačkoví hosté na ovar se třesoucí, těm řezník jen kousek masa odřízne).
  3. Po uvaření ovaru se dřív vybrala z kotle tak zvaná čistá masová polévka (tu si hospodář nechával pro sebe).
  4. Do kotle se nalila nová voda v níž se po naplnění uvařily (vlastně jen nechaly pomalu „táhnout“) jitrnice a pak jelita.
  5. Drátěnou naběračkou se  uvařené jitrnice vybraly z kotle a do té samé vody šla jelita (kroupová, žemlová, svého času místně i rýžová).

A kotel stále „jede“

Při vaření tu a tam nějaká ta jitrnice nebo jelito praskly. Vývar v kotli tedy už nebyl čirý, jako masová polévka, plavaly v něm kousky masa, krev, kroupy… Takovému zbytku po vaření jelit a jitrnic se v Čechách říkalo „trdlovka“, ale i také (omluva) „prdelačka“.

Tato „polévka“ se znovu vybrala z kotle a dávala se jako „výslužka“ – zabíjačkovým hostím (což bývala širší rodina), ale také sousedům ve vsi – podle vztahů. Protože se do výslužky dávalo i trochu syrových krup, obdarovaní je ze všeho nejdřív upekli nebo tepelně upravili na plotně a teprve potom jimi zahustili a podle svého dokončili zabíjačkovou polévku (kromě „barvených“ krup přidali ještě česnek, majoránku, pepř, sůl, nové koření a zázvor. Všechno to koření už v polévce z výslužky bylo z prasklých jitrnic a jelit, ale polévka jenom „kotle“ by byla bezvýrazná.

Dodělávat polévku přímo v kotli dřív nebylo zvykem, to se dělá až v současné době – a  spíš na zabíjačkách veřejných, než soukromých. Zabíjačková polévka se rychle kazí – a ostatně kotel bude ještě při zabíjačce třeba, není možné blokovat jej polévkou.

Poslední v řadě se v kotli budou vařit tlačenky. Těm se dopřeje opět voda čistá. Podle rodinného a krajového zvyku se vařila tlačenka světlá a krvavá.

Brutar vymyslel pan Brutar

V dřívějších, ale ještě ne tak vzdálených dobách, se na zabíjačku využíval kotel určený k vyváření prádla. Samozřejmě se vyměňovala vložka, nebylo to tak, že jednou cíchy, podruhé jitrnice. Spodky kotlů bývaly i vyzdívané.

Brutar původně nebyl na zabíjačku

Ve třicátých až čtyřicátých letech 20. století byl vyvinut – a dokonce patentován – koupelnový ohřívač vody s výpustným ventilem (respektive s napojením na sprchu) na pevná paliva.  Po svém vynálezci Jaroslavu Brutarovi z Radotína dostal název Brutar. Patent a všechno zařízení dílny byly po roce 1948 Jaroslavu Brutorovi zabaveny při tak zvaném znárodnění. Lázeňská kamna/kotel se však pod už zažitou značkou vyráběla dál (i když jen v té nejjednodušší verzi s výpustným kohoutem).

Brutarem byla vybavena každá druhá koupelna u nás. S modernizací bytů a s rozšířením automatických praček v Československu na přelomu 70. a 80. let si lidé ve značné míře pořizovali etážové topení s rozvodem teplé vody, rušili prádelny – brutary měly odzvoněno.

Jak se dostal brutar na zabijačku

V českých domácnostech se ovšem nic neztratí. Brutary našly nové využití, a to při domácích zabíjačkách. Na inzertních serverech stále někdo brutar nabízí nebo poptává, a to právě na domácí zabíjačky. V současné době se vedle speciálnch pařáků určených pro využitá v hospodářství, vyrábějí i vložky „pasující“ do brutarů, a k nim třeba i drátěné koše na vaření jitrnic a jelit.

Chystáme-li poprvé na domácí zabíjačku a máme-li v úmyslu vařit v brutaru, je nejlepší zeptat se řezníka, který nám bude zabíjačku „dělat“, jak brutar nachystat, kam postavit, co vše je třeba dokoupit a doplnit, aby se v něm dalo vařit přesně podle zavedeného postupu.

  • Poznámka: Kotel, v jehož několikaslovném označení se vyskytuje i slovo Brutar, a který jako Brutar opravdu vypadá, se stále vyrábí.

Ilustrační foto: pixabay.com

Zanechte odpověď