Disociativní porucha osobnosti

Jakmile zažijeme něco traumatického, můžeme v rámci vlastní sebeobrany zareagovat tím, že část události ze vzpomínek zcela vytěsníme. Vše se tak dostává mimo naše vědomí a naše vnitřní „já“ zůstává uchráněno před nepříjemnými pocity, se kterými by se muselo vyrovnat. A zdaleka se nemusí jednat jen o opravdové tragédie, naši duši mohou poznamenat i situace, při nichž jsme prostě „jen nespokojeni“.

Podstata disociace

Jako základní znak těchto poruch lze uvést nespojitost mezi vzpomínkami, současným vědomím identity a pocitů a ovládáním pohybů těla. Tito lidé nemají schopnost kontrolovat, čemu je momentálně podstatné věnovat pozornost nebo jaké pohyby provádět.

Celá porucha vzniká na podkladě traumatizujícího zážitku. Člověkem může otřást fyzické týrání, sexuálně motivované napadení nebo třeba dopravní nehoda či smrt někoho blízkého. Reakcí pak je snažit se tuto vzpomínku z paměti vytěsnit, člověk si na událost vůbec nevzpomíná. Je možné, že si dotyčný vybaví základní informaci, ale některá část vzpomínky mu v paměti dočasně chybí.

Psychosomatické obtíže

Na toto vytěsnění z vědomí však navazuje tzv. konverze. Soubor vytěsněných pocitů je nahrazen určitým tělesným příznakem. Může se jednat o poruchy hybnosti nebo třeba křeče. Po absolvovaných vyšetřeních však není objeven na úrovni těla žádný problém. Hovoříme pak o psychosomatickém onemocnění, které vzniklo na základě určitých psychických procesů.

Různé stupně poruchy

Je možné nalézt více způsobů dělení disociativní poruchy osobnosti. Jako příklady lze uvést:

Disociativní amnézii

Je zde částečná nebo úplná ztráta paměti, která se váže čistě na stresující událost.

Disociativní fugu

Ta se spíše přidružuje k disociativní amnézii a jedná se o neúčelné náhlé a nečekané cestování. Jedinec si pak nevzpomíná, jak se na dané místo dostal, proč sem vůbec cestoval.

Disociativní poruchu identity

Můžeme také zaslechnout název mnohočetná porucha osobnosti. U člověka je přítomno různé množství odlišných identit. Ty se v průběhu času vynořují, občas převezme některá z nich vládu, pak ji předá jiné. Jedinec si nepamatuje projevy jednotlivých osob v jeho nitru.

Disociativní stupor

Pacient bez hnutí sedí či leží, oči má otevřené, avšak není schopen pohybu. Toto může trvat pár hodin, ale klidně i několik dní.

Trans a stavy posedlosti

Při transu se objevuje náhlý kolaps, ztráta rovnováhy, ale třeba i křik nebo pláč. Dochází k poruše vědomí. Během posedlosti se jedince domnívá, že je ovládán někým nebo něčím, kdo do něj vstoupil.

Nápomocnost psychoterapie

Někdy může porucha odeznít zcela spontánně, jindy je zapotřebí využít psychoterapii. Jejím cílem je zpracovat traumatický zážitek, aniž by tím utrpěly další složky osobnosti. Dlouhodobě neřešené obtíže je pak již velmi nesnadné korigovat. Na odstranění úzkosti se mohou podávat anxiolytika, avšak měla by být jen na kratší a omezenou dobu.

Zanechte odpověď