Jak odstranit vrzání bot

V době, kdy se slušné boty dělaly z kůže, a rovněž všechny jejich vnitřní komponenty byly kožené, patřilo vrzání bot k bontonu. Když někomu vrzaly boty, bylo zřejmé, že jsou  kožené, s vysokým podílem ruční práce. V současné době se boty vyrábějí jinou technologií a z jiných materiálů, a vrzat by neměly. Když boty vržou, jedná se o technologickou vadu, která je důvodem k oprávněné reklamaci. Sdílené rady obvykle nejsou nic platné. I když tak nevypadá, je dobrá bota složitý „organismus“, kterému rozumí jen vyučený obuvník. A těch už je méně než šafránu.

Vrzání bot patřilo k bontonu

Kožená bota klasicky ušitá má všechny vnitřní součástky z kůže. Když se o sebe třou, vyvolává to vrzavý zvuk. Ten známe i z jiných kožených výrobků.

Vrzání při chůzi v botě ručně šité nebo s vysokým podílem ruční práce šité, způsobuje tření stélky a podešve.

  1. Stélka je kus tenké pevné, jemné kůže vyříznutý přesně podle podešve konkrétního tvaru a velikosti.
  2. Podešev je spodní díl boty ze silné kůže vyříznuté a “ošerfované” podle tvaru a velikosti boty. Na podešev se připevňuje podrážka a podpatek.

Když je plocha, kterou se stélka stýká s podešví příliš hladká (třeba obuvníkem při ručním šití hodně vyhlazena, aby by byla botka co nejpohodlnější) stélka se při chůzi jemně pohybuje po podešvi a bota vrže. Čím je bota starší, je vrzání silnější.

  • U kožených bot z dřívější výroby stačilo potřít stélku olejem nebo ji navlhčit.

Vrzající bota – důvod k reklamaci

V současné době se ale boty průmyslově šijí jinými technologiemi, a tak by problém posunu stélky neměl nastat. A když, je to důvodem k oprávněné reklamaci. Při výrobě boty, která vrže, došlo k technologické chybě, nebyl zřejmě dodržen výrobní postup.

  • Druhou možností je donést vrzající botu do odborné obuvnické dílny, nechat posoudit obuvníkem a nechat opravit.

Boty se nekupují bez vyzkoušení

První radou, kterou dá zákazníkovi každý odborník: Nekupovat boty bez toho, že by si je zákazník předem vyzkoušel, to zmamená udělal v nich pár zkušebních kroků.

  • Solidní prodejny obuvi mají k těmto účelům v prodejně běhoun.

Další samozřejmostí by mělo být, že si zákazník uchová doklad o nákupu se všemi náležitosti, aby mohl botu včas reklamovat.

 

Chodit k obuvníkovi bývala samozřejmost

Mít čisté a nesešlapané boty patřilo vždy k vizitce člověka. V celém světě i u nás. Boty si lidé čistili podle nutnosti okamžitě po znečištění a minimálně jednou týdně (obvykle v sobotu) důkladně, včetně nakrémování a vyleštění.

Sešlapané opatky byly skutečné faux pas. A slečna, která měla plátky na kramflíčcích lodiček “jako tulipány” – roztřepené – už ztracený dojem nespravila sebe elegantnějším outfitem.

Jenže odbornou údržbu doma i obuníkovu potřebují i současné kožené boty. Vždyť nejsou levné a nebyly vyrobeny na jednu sezonu. Proto je dobré znát adresu obuvníka, jehož návštěva nám nebude dělat prolémy. Zajít k němu, se známit se s portfóliem jeho služeb, s ceníkem, délkou oprav.

Některé služby obuvníků mají charakter preventivní.

  • Například těm, kteří si zakoupili drahou obuv pánského typu s koženou podrážkou, obuvníci doporučují, aby předešli jejímu brzkému prošlapání nasazením ochranné podrážky z kvalitních materiálů.
  • A zase pro dámy, jež si zakoupily střevíce s vysokým podpatkem, je určen takzvaný ochranný obal podpatku, který barvu nebo materiál, jímž je podpatek obtažen nebo kolorován, ochrání před známým a častým poškrabáním. Jeho výhodou je naprostá nenápadnost a hlavně nedocenitelná efektivnost.
  • Také starším lidem s vybočenými palci mohou ve správkárně jednoduchou úpravou upravit obuv tak, aby jejich majiteli nepřipomínala španělskou botu.

Zanechte odpověď