Jak oškubat bažanta

Nejčastější způsob, jak člověk neznalý lovu a zvěřiny přijde k bažantovi, jsou plesy konané podle tradice počátkem roku. Vyhrát v tombole na mysliveckém bále bažanta, to je pro mnohé spíš začátek starostí, než velká radost. Jestliže ovšem vyhranou pernatou chceme, a odneseme si ji domů,budeme se muset „popasovat“ i s její přípravou. Bažant má hlavu, nohy, křídla – to vše je pokryto peřím. Úkol jedna zní:  „Jak oškubat bažanta?“

Bažanti naštěstí ještě nevyhynuli

Koncem druhé dekády jednadvacátého století se nikdo nemusí stydět za to, že neumí oškubat bažanta. Cožpak oškubat, vždyť, přiznejme si, kolikrát za rok živého bažanta vůbec vidíme? Snad jenom, když nám někdy na „okresce“ mezi poli přeběhne před koly auta. A to pak je setkání víc nemilé než milé. Pohybujeme-li se jarní přírodou, občas zaslechneme bažantí hlas, kodrcání. Ale mnohdy si nejsme jisti, protože bažanta slyšíme, jenže nevidíme. V takovou chvíli se v nás ozvou spíš ochranitelské pudy, než chutě na bažantí pečínku.

  1. Na bažantí pečínku si rádi zajdeme do restaurace (tam je na nás jen obrat maso z kostí),
  2. anebo si bažantí maso koupíme v nějaké speciálce či v Makru a upravíme doma po svém. Tam dostaneme bažanta už oškubaného, případně docela staženého z kůže.

Bažant obecný

V současné době jsou bažanti v Česku nejvíce loveným druhem zvěře. Kohouti se loví od 16. 10. do 31. 12. většinou na společných honech nebo se sokolnickými dravci, v bažantnicích lze lovit kohouty i slepice až do 31. ledna.

Původně byli bažanti v Českých zemích chováni pouze v bažantnicích, od 19. století také ve volných honitbách. Populační trend v Česku je stabilní

Roční odstřel se pohybuje kolem půl milionu kusů, v 70. letech 20. stol. se však v Česku lovilo ročně více než milion bažantů a živí bažanti i jejich maso se též vyváželi do zahraničí. V posledních desetiletích tvoří v České republice i jinde v Evropě většinu ulovených bažantů uměle odchovaní ptáci.
Zdroj: Wikipedie

Bažant byl vždy nevšední delikatesa

Bažantí maso není levné, a nikdy nebylo (nepočítaje pytláky). Bažant vždy patřil k sezonním lahůdkám, které nebyly na všedním stole. Nesloužil k prostému utišení hladu (leda opět v rodinách pytláků). Proto srdce ledaskoho zaplesá, když uvidí na výstavce plesové tomboly bažanty. To si pak honem koupí nějaký ten los. Ale když bažanta opravdu vyhraje, radost kalí obava (často podpořený manželčiným povzdechem) – „Kdo a jak toho bažanta oškube?“

Jak oškubat bažanta

Nejlepší cesta podívat se do nějaké staré kuchařky nebo knihy pro domácnost, a to z doby, kdy škubání bažantů bylo pro hospodyňky naprosto běžnou věcí (bylo víc bažantů). Například Joza Břízová (a kolektiv) ve svém legendárním opusu Vaříme zdravě, chutně a hospodárně píše:

Škubání koroptví a bažantů

Divoké ptactvo nikdy nespařujeme.Při škubání postupujeme velmi opatrně, protože kůže se snadno trhá. Proto škubeme po několika málo pírkách, především na voleti. Kuchání divokého ptactva se poněkud liší od kuchání ptactva domácího. Dutinu rozřízneme jako u slepice, nebyl-li kus vyháčkován, vyjmeme střeva, pak vole. Ponecháme však hlavu i krk, oči vyjmeme a ponecháme i nohy, na kterých ostřihneme drápky, a dobře je kartáčem omyjeme. Chmýří a drobní peříčka kolem zobáku opálíme.

Ilustrační foto: pixabay.com

Zdroje: Wikipedie; Vaříme zdravě, chutně a hospodárně, Praha 1958

Zanechte odpověď