Mononukleóza u dětí

Infekční mononukleóza postihuje hlavně děti a mladistvé. Onemocnění se v typické rozvinuté formě projevuje těžší povlakovou angínou nereagující na léčbu antibiotiky, dále výrazným zvětšením podčelistních uzlin, přechodným zvětšením jater a sleziny a často i vyrážkou na kůži. Lehčí formy mononukleózy u dětí, při kterých se nevyskytují všechny uvedené příznaky, jsou častější.

Únava, malátnost, nechuť k pohybu

Mononukleóza u dětí do dvou let věku má častěji formu bezpříznakové infekce, vzácnější jsou lehká nachlazení či průjmová onemocnění. Děti a mladiství s plně rozvinutou formou onemocnění jsou často hospitalizováni na infekčních, dětských či ORL odděleních. Kromě delší dobu trvajících teplot a únavnosti je obtěžuje těžší angína s bolestmi v krku, občasné pobolívání břicha při zvětšení jater a sleziny a nakonec i jaterní dieta, která je předepisována pacientům, kteří mají zvýšené jaterní testy. Běžnému rozpoznání uniknou vleklé, netypické formy onemocnění, u kterých jsou příznaky necharakteristické únava, nechuť k pohybu, malátnost, deprese, častý sklon k infekcím horních cest dýchacích.

Infekce je virového původu

Infekční mononukleóza u dětí vyžaduje po akutním onemocnění delší rekonvalescenci se snížením fyzické zátěže, často je nutná i přechodná jaterní dieta. Přesto u většiny nemocných dochází do půl roku až roku k úplnému zhojení bez následků. Infekční mononukleóza u dětí je virové onemocnění, většinu vyvolává virus Ebstein-Barrové, méně častý je cytomegalovirus, ostatní původci jsou vzácní. Zdrojem nákazy je nemocný člověk či bezpříznakový nosič viru Ebstein-Barrové. Virus se nachází ve slinách, u malých dětí dochází k přenosu jak přímým kontaktem, tak i společným užíváním hraček potřísněných slinami. V raném dětství se většinou bezpříznakově nakazí tímto virem 70 až 80 procent dětí. U starších dětí a hlavně mladistvých se virus přenáší rovněž přímým kontaktem, k infekční mononukleóze může dojít jen u dříve infikovaných jedinců, proto je toto onemocnění poměrně vzácné.

Mononukleóza u dětí je rozpoznatelná laboratorně

Odlišit co je mnohem častější spálová angína a co mononukleóza u dětí dokáže pouze lékař. Čím dříve to učiní, tím lépe, protože jejich léčba se zásadně liší – na rozdíl od spálové angíny jsou na mononukleózu, stejně jako na jiná virová onemocnění, antibiotika neúčinná. Právě až skutečnost, že do čtyřiadvaceti hodin nezaberou, vede mnohokrát ke zjištění, že se nejedná o angínu.

Mononukleóza u dětí se pozná hlavně z krevního obrazu – lymfocyty mají jedno velké jádro, odtud také název mononukleóza (mono – jeden, nukleus – jádro). Virus, který ji vyvolává, patří do skupiny herpetických virů, podobných, jaké mají na svědomí třeba opary na rtu. Setká se s nimi každý, ale organismus většiny lidí se s nimi srovná natolik úspěšně, že onemocnění nepropukne.

Zanechte odpověď