Požehnání novomanželům od rodičů

Požehnání snoubencům před vstupem do manželství: je to slušnost, projev lásky, rodičovská povinnost, tradice, zvyk? A nebo něco, co je směšné, zastaralé, zbytečné? V širokém spektru lidí se vyskytnou všechny uvedené možné názory, ale i jiné. Jak pohlížet na rodičovské požehnání? Co je požehnání? Mohou rodiče žehnat svým dětem? Jak se požehnání provádí? Může být svatba bez požehnání rodičů?

Požehnání před svatbou, názory

V jedné internetové diskusi se vedla debata o rodičovském požehnání před svatbou. Zakladatelka tématu byla v pozici matky, jejíž dcera se vdává. Chtěla jí vystrojit svatbu podle všeho zvyku a tak se ptala, zda a jakým způsobem snoubencům požehnat. A když žehnat, tak co při tom žehnání říkat? Odpovědi diskutujících se klenuly jako oblouk:

  • od zasvěcených rad pocházejících od praktikujících věřících,
  • přes názor, že když spolu snoubenci již několik let žijí ve společné domácnosti a třeba už mají děti, jak je v současné době časté, rodičovské požehnání před svatbou by přišlo pozdě.
  • Vyskytly se i názory, že požehnání před odchodem ke svatebnímu obřadu je zbytečné, protože už rodiče vyslovili souhlas se sňatkem při zásnubách,
  • respektive při oznamování plánovaného sňatku.
  • A oblouk příspěvků  sklenul k názorů, že se něco takového v moderní době už nedělá nebo že by něco takového působilo směšně a snoubenci by těžko ovládali smích.

Jak je to s tím požehnáním?

Požehnání je křesťanský rituál. Nenáleží jen kněžím, vždyť křesťané v první řadě žehnají sami sebe, a to pokřižováním se, v kterýžto moment obracejí mysl k bohu, žádají o jeho ochranu, ukázání tvýře boží a smilování nad sebou. To je symbolika křižování se.

  • Ale žehnat mohou křesťané i někoho jiného, což je zakotveno ve Starém zákoně (v knize Numeri v 6. kapitole). Žehnat znamením kříže znamená přivádět ke Kristu.

Když rodiče žehnají svým dětem, je to zprostředkované požehnaní boží. Rodiče dostali podíl na stvořitelské moci, a to tím, že dítě zplodili. Mají před bohem i lidmi zodpovědnost za tělesný, duševní a duchovní vývoj dítěte.

  • Protože se děti (podle pravidel křesťanství) rodí ze “svátosti” manželství, mají rodiče “kněžskou” moc, který jim nikdy není odňata.
  • Rodiče jsou – ve vztahu ke svým dětem -božími zástupci. Bůh to ukládá ve čtvrtém přikázání “Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.”
  • Rodičovské požehnání je současně „svátostí domácího krbu“.

Jak žehnat dětem

Rodiče žehnají své děti znamením kříže na čelo a slovy “Ať tě žehná Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý. Amen.“ Křesťanská nauka doporučuje, aby rodiče děti žehnali už od chvíle početí, a pak co nejčastěji. O to víc to platí v den svatební. Protože se dá předpokládat, že požehnání udělují rodiče, kteří znají vztah svých dětí k náboženství, bude se požehnání odehrávat v prostředí “informovaném”.

  1. Ideální stav je, že potomek (nebo dvojice) před odchodem z rodného domu poděkuje rodičům za výchovu a lásku a požádá o požehnání. Slova se volí prostá, ale srdečná. “Mami, tati, děkuji vám za všechno, co jste pro mne udělali a prosím o vaše požehnání.”
  2. Protože rodiče samozřejmě vědí, že potomek mění dosavadní život a vstupuje do manželství, poznamenají potomka (nebo oba snoubence) křížem na čelo a volí jednoduchou formuli: “Ať tě/vás žehná Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý. Amen.“ Nic víc se říkat nemusí.

Jenže u nás se v boha nevěří

Podobný rituál, i když bez duchovního náboje, ale jen coby projev úcty a mezilidské lásky, je slušné i pěkné provést i v rodině ateistické.

  1. Potomek (potomci) krátce poděkují rodičům za péči a lásku.
  2. A rodiče jim popřejí zdar manželství. Žádné básničky, rýmovánky, citáty a moudrá rčení se při tomto aktu neříkají.

A co když už máme děti

Lidově řečeno – „ústa nikomu neupadnou“, když před svatbou poděkuje rodičům i potomek, který vstupuje do manželství poté, co si rodinný život se vším všudy vyzkoušel už bez obřadu. A nebo může jen poprosit o symbolické požehnání: “Mami, tati, tak nám, prosím, něco popřejte, ať nám to manželství vydrží…” Je to prosté, lidské, vzájemné.

Může být svatba bez požehnání?

Může, ale napovídá to o tom, že ve vztazích rodičů a potomků není asi všechno tak, jak by ideálně mělo být. To je ovšem věc každého a nelze takový stav nijak komentovat, hodnotit, natož odsuzovat.

Zanechte odpověď