Špičaté zelí

Zelí, které nemá listy svinuté do kulaté hlávky, ale do vřetene. Ne, to není nějaká růstová vada, ale jedna z odrůd bílého hlávkové zelí. Na českém trhu nováček, ve světě už běžná sorta. Zatím se mu u nás neříká jinak, než pouze špičaté zelí. To ale není důvod, abychom je nekoupili, kdykoliv na ně natrefíme. Špičaté zelí je totiž zelenina téměř lahůdková.

Špičaté zelí: Po zimě to pravé

Špičaté zelí u nás ještě není tak docela běžnou zeleninou. A na český trh se zatím dostávají jen jeho rané varianty. Lze je koupit nejvíc na jaře. O to víc si na něm pochutnáme, protože organismus po zimě stále ještě „volá“ po kousku něčeho zeleného.

Špičaté zelí je to pravé. Je křehké a nasládlé, jako určené k jarní konzumaci. Existují však i odrůdy, které se sklízí v létě na podzim. To už je dostatek jiné zeleniny, sklízí se i chutné letní hlávkové zelí, takže postavení špičatého zelí než už tak exkluzívní jako na jaře.

Saláty ze špičatého zelí

Špičaté zelí je velmi vhodné na saláty. Ale zachází se s ním jinak, než při přípravě syrových salátů z hlávkového zelí. To je obvykle třeba mírně nasolit a promnout, aby trochu změklo a pustilo vlastní šťávu. Špičaté zelí je ceněno pro svou křehkost, kterou by nasolením trochu ztratilo, zvláčnělo by („zhadrovatělo“), a to je případě této zeleniny škoda.

Špičaté zelí na salát stačí pokrájet, případně smíchat s jinými druhy zeleniny, posypat bylinkami a až v servírovací misce polít zálivkou nebo dresinkem. Špičaté zelí můžeme kombinovat se všemi druhy jarní zeleniny:

  • s nastrouhanou brukví,
  • ředkvičkami,
  • naťovou cibulkou,
  • karotkou,
  • řapíkatým celerem,
  • ale také s rajčaty a okurkami.

Z bylinek se hodí:

  • česnek medvědí,
  • kopr,
  • petrželová nať,
  • pažitka,
  • kerblík,
  • saturejka.

Špičaté zelí v teplé kuchyni

Špičaté zelí lze také použít v teplé kuchyni. aby se zachovala křehkost a lahodná chuť, měla by být doba tepelné úpravy krátká a receptura co nejjednodušší. Bylo by škoda dělat ze špičatého zelí například karbanátky, protože tak by jeho chuť a křehkost zanikly.

Špičaté zelí na způsob chřestu

Lahůdkovou úpravou je špičaté zelí na způsob chřestu. Špičatý hlávka se rozpůlí (nebo rozčtvrtí, podle velikosti) a na pařáku nebo v parním hrnci krátce uvaří.

  • Na talíř se pokládá celá čtvrtka, která se posype osmaženou strouhankou a polije horkým přeškvařeným máslem.
  • Nebo se cíl zelí přelije vřelým máslem a posype nějakým dobrým sýrem. Čedarem, parmazánem
  • Jinou možností je (podobně jako u chřestu) posypat uvařené zelí vyškvařenou slaninou a podávat s holanskou omáčkou.
  • České chuti bude blízká varianta přelít vařené špičaté zelí tatarskou omáčkou. Ale domácí tatarkou, aby čerstvá pokrm nebyl zbytečně znehodnocen všemi těmi „ečky“, kterými se kupované tatarské omáčky „jen hemží.“

Další možnosti tepelné úpravy špičatého zelí

  • Špičaté zelí dobře chutná krátce podušené na cibulce. Jen se solí a pepřem. Bez nijakého zahušťování, jen jako lehká zeleninová příloha k masu.
  • Nebo lze zelí na cibulce zahustit oříškem moučného másla, dochutit cukrem a octem. Pak je můžeme podávat i ke knedlíků (bramborovým, chlupatým..)
  • Zelí podušené na cibulce můžeme zalít vejci a dokončit „jako mozeček“.

Možností je bezpočet. Hospodyňka třeba i jen málo zkušená si dokáže poradit. Jen by se měla ctít zásada krátké, rychlé úpravy. Aby špičaté zelí nepřicházelo o svůj atribut – křehkost.

Foto: (jez)

Zanechte odpověď