Těstovinový salát za studena

Studené těstovinové saláty připravujeme ponejvíc v létě. Podáváme jako lehké polední jídlo, ke svačině, k večeři. Protože jejich výroba nevyžaduje moc času, kuchařského umění a neklade ani velké nároky na vybavení kuchyně, ocitají se těstovinové saláty zhusta v jídelničku studentů nebo single žijících lidí. Skladba studených těstovinových salátů je v současné době jiná, než když se v Československu objevily poprvé.

1985: „Bramborový salát z kolínek“

V české/československé gastronomii neměly těstovinové saláty zastoupení až do roku 1985. Za jejich rozšíření stály ukrutné mrazy, které republiku téměř ochromily v lednu a únoru toho roku. Nejen, že zemi hrozil blackout, nastal dopravní kolaps a školy vyhlašovaly „uhelné prázdniny“. Ve sklepech a skladech také namrzly brambory. Ve státních a družstevních skladech všechny, v domácnostech s hůř izolovanými sklepy téměř všechny. Až do sklizně brambor nových byly všude k dispozici jen brambory namrzlé nebo žádné.

Namrzlá brambora je sladká i po osolení. Žádná brambora je nic. Blížily se Velikonoce, kdy je v mnoha domácnostech zvyk připravovat bramborový salát. Ale z čeho? A tehdy šikovné československé hospodyňky našly řešení: místo vařených brambor do salátu použít těstovinová kolínka (kromě nudlí, fleků, makaronů a špaget jiné tvary na trhu nebyly).

Soudobý těstovinový salát, ilustrační foto

Surovinami se nešetřilo

Recept na „bramborový salát z kolínek“ (nazvaný jak je u nás nelogickým zvykem náhražkovost pojmenovávat) se šířil všemi kanály. A opravdu se od tradičního receptu lišil jen záměnou kolínek místo brambor. Protože se v té době připravovaly bramborové saláty skutečně štědré, obsahoval i ten těstovinový salát:

  • vařená vejce,
  • kořenovou zeleninu a cibuli,
  • kyselé okurky,
  • salám,
  • hrášek a vařené fazole,
  • sůl, pepř a hořčici,
  • notnou dávku majonézy, někdy ještě „vylepšenou“ sladkou smetanou ke šlehání.

„Ani byste nepoznali, že to není z brambor“

„Ani byste nepoznali, že to není z brambor“, říkaly už tehdy hospodyňky onu větu, která je dnes předmětem ironických posměšků. Poznalo se to, samozřejmě se to poznalo. Brambora je brambora a žádná těstovina jako brambora nechutná. Ale že by ten salát byl nejedlý, tak to ne.

  1. Kdo k němu už tehdy přistupoval jako salátu těstovinovému, pochutnal si.
  2. Komu to manželka/matka nutila k řízku s onou okřídlenou větou, snědl to jen ze slušnosti/povinnosti a „proklínal“ u toho mrazy a obchodní neschopnost státu.

Návrat se všemi poctami

Těstovinové saláty se v některých rodinách zabydlely, ale spíš ne. Comeback zažily až v devadesátých letech, kdy do naší země začaly proudit zahraniční recepty a lidé si přivážely gastronomické poznatky ze zahraničí. Tak se snadno zjistilo, že se těstovinové saláty dají připravit i jinak, než v té hutní podobě z osmdesátých let.

Studené těstovinové saláty

Těstoviny na přípravu salátu se mají uvařit podle italské zásady „na zub“. Nemohou však být uprostřed tvrdé, syrové. Měli by mít tužší konzistenci, než když vaříme těstoviny jako přílohu.

  • Při vaření nešetříme vodou. Zkušení uvádějí, že by na deset deka suchých těstovin měl připadat jeden litr vody osolené lžicí soli.
  • Uvařené těstoviny neproplachujeme studenou vodou, necháme je vychladnout přirozeně. Nevadí, že se slepí, při zamíchání s ostatními surovina se zase rozlepí.
  • Vařené těstoviny by měly tvořit jednu třetinu z celkového objemu použitých surovin.

Ostatní suroviny do těstovinového salátu

Někteří kuchaři doporučují, že by ostatních surovin nemělo být mnoho, mnohdy stačí jen tři. Například sýr + dva druhy zeleniny a podobně.

  • Maso do těstovinového salátu musí být tepelně upravené, ale klidně se může jednat o nějaký zbytek vařeného, pečeného, restovaného nebo grilovaného masa. Ideální je drůbeží, hovězí, z ryb je výtečný konzervovaný tuňák v oleji nebo ve vlastní šťávě (olej nebo šťávu použijeme do salátu).
    Je škoda maso kombinovat, zejména v případě tuňáka. Chutě masa pak splývají.
    Vhodné jsou také různé šunky nebo opečená nakrájená slanina.
  • Zeleninu volíme tak, aby se k sobě sezonou nebo původem hodila. Použít lze čerstvou i sterilovanou, ale ne obě. Místo bílé cibule je vhodnější červená nebo šalotka, případně mladá naťová cibulka (i s natěmi).
  • Decentně zacházíme s různými pochutinami: parmezán, olivy, ančovičky (sardele, sardelová pasta), kapary, feferonky. Neměly by v salátu převládat.
  • Zálivky volíme podle chuti. Jsou-li na bázi jogurtu, podáváme je zvlášť, ať si každý přímo poslouží na svou porci. Jogurt vmíchaná přímo do salátu by mohl zvodnatět a těstoviny rozmáčet. Na sto gramů suchých těstovin počítáme asi 50 ml zálivky, dresingu je třeba víc.
  • Křehké suroviny (chřest, vařená vejce, krevety či jiné dary moře) je lepší podávat při servírování na vrch porce salátu, vmícháním by se znehodnotily.

Ilustrační foto: pixabay.com

Zanechte odpověď