Tuniské háčkování

Tuniské háčkování (někdy se mu říká afgánské háčkování) spojuje prvky háčkování, pletení a tkaní a vytváří velmi zvláštní mřížkovaný vzor. Je silnější a méně pružné než háčkování evropské. Nejvhodnější je proto k vytváření zimních úpletů a dek a není vhodné např. na oblečky pro miminka.

U tuniského háčkování se pracuje s širším háčkem. Opravdový tuniský háček je vlastně prodloužený „hák“, který je ukončený silnější zátkou, aby při háčkování nevypadávala oka. Dále je potřeba vlna, a pokud se rozhodnete háčkovat náročnější kousek oblečení (např. svetr), je dobré pořídit si papírový střih (k dostání v obchodě s galanterií nebo v časopisech ručních prací).

Jak na to?

Začíná se základním řetízkem, jehož délku si zvolíte podle potřeby. Háčkuje se stále po lícové straně, tam a zpátky. Jednotlivá oka se vyplňují následující smyčkou. Háček vpíchnete do oka, nahodíte a protáhnete. V jedné řadě tedy nahodíte háček na všechna oka, která v další řadě uzavřete řetízkem. A tak stále dokola.

Vzor se ukončí řadou pevných ok nebo krátkých sloupků místo řady smyček. Pokud je to řadou pevných ok, háček vbodnete pod svislou nitku předchozí řady, nabodnete a protáhnete oběma oky na háčku. V případě krátkého sloupku vbodnete háček pod svislou nitku řady, nahodíte, protáhnete, znovu nahodíte a protáhnete oběma oky na háčku.

Při uzavírání pleteniny držte vlnu volně, aby se vzorek příliš nestahoval.

Výsledná pletenina je pevná, hřejivá a dobře drží tvar. Můžete ji oživit použitím vlny různých barev i materiálů. Upotřebit se dá i vlna z rozpáraného svetru, i když je lehce zvlněná.

A na závěr: tuniské háčkování má jednu velkou výhodu – pletenina roste pod rukama mnohem rychleji než u klasického evropského háčkování. Takže směle do toho!

Zanechte odpověď