Zavařování arónie

Temnoplodec černoplodý, aronie černá, lidově černý jeřáb nebo černá jeřabina. Trvalo to nějaký čas, než jsme si na stromky a keře plodící černé malvičky zvykli. V současnosti je už důvěrně známe: víme, že jsou jedlé, poměrně chutné i zasyrova, ale zavařené že jsou ještě lepší. Také víme, že plody aronie obsahují zdraví prospěšné látky, která zůstávají zachovány i po zavaření.

Z pohledu historického je temnoplodec černoplodý na našem území relativně mladou dřevinou. Ve stromové formě se u nás začal vysazovat někdy v šedesátých letech minulého století, a to především podél silnic. Aronie, černá jeřabina, byla tehdy „importována“ z bývalého Sovětského Svazu, ačkoliv je její původ  doložen z oblastí z oblastí severoamerického kontinentu. Protože se jedná o dřevinu dost odolnou, byla vysazována hlavně v podhorských oblastech, kde se dařilo i jeřábům. V prvních desetiletích mělo o plody temnoplodce zájem jen ptactvo. Ptáci ve svém trávicím traktu roznášeli semínka aronií do volné přírody, kde se uchytila začala růst v keřové formě.

Až někdy v osmdesátých letech začaly mezi zahrádkářskou veřejnost prosakovat informace o vynikajících zdravotních účincích malviček aronie a stromek pronikl i na hospodářsky využívané pozemky. Když se zahrádkářům podařilo sklidit vlastní úrodu včas (to znamená dřív, než stromek „objevili“ ptáci), mohli s černými jeřabinami naložit podle české „tvořivosti“. I když jsou malvice za syrova málo chutné, tepelnou úpravou získají. Rovněž obsahují poměrně dost šťávy. A tak nic nebránilo vyzkoušet používat aronie k přípravě:

  • kompotů,
  • marmelád,
  • sirupů
  • a ovocného vína.

Recepty na zavařování arónií začaly kolovat a předávat se. V první dekádě jednadvacátého století se s narůstajícím zájmem o „zdravý životní styl“ a „zdravé potraviny“ vzedmula druhá vlna popularity černoplodce. O plody začali mít zájem i lidé, kteří arónii neznali z alejí a zahrádek. Recepty na zavařování a jiné zpracování aronie zaplnili webové stránky internetových společenských magazínů. Recepty bývají uváděny s výpisem obsahových látek plodů aronie a s jejich účinky na lidské zdraví. A tak není žádnou novinkou, že plody temnoplodce jsou bohatým zdrojem vitamínů, rutinu, železa, jodu a dalších látek, které podporují imunitní systém, zpevňují cévy, snižují vysoký tlak a hladinu cholesterolu v krvi. Velkou poluraritu získaly zavařené aronie. Svou trpkou chutí mohou nahradit vzácnější brusinky. Aronie také ponejvíc zavařují podobně jako ony.

Zavařování arónie

Plody arónie jsou za syrova tuhé, a zůstávají i po tepelném zpracování. Všechny produkty je třeba silně sladit. Kompoty z aronie mají výraznou chuť, která lépe vynikne ve směsi s kompotem mdlejší chuti – před podáváním se oba smíchají – hrušky, dýně. Nebo se malé množství aroniového kompotu podává jako brusinky (ke zvěřině, masu „na divoko“, jako ozdoba dezertů, pudinků, flameri a mléčných kaší).

Nejjednodušší způsob zavařování arónie

  • Aronie otrháme z třapin, propláchneneme, necháme vykapat. Pak jimi naplníme malé sklenice (třeba od dětské výživy). Prosypeme cukrem „co to dá“. Dolijeme vodou až po vrch. Očistíme okraje sklenic, nasadíme víčka a steriluji 30 minut při 85 stupních, aby změkly.

Aronie ve vlastní šťávě

  • Kilogram omytých plodů aronie promícháme s 450 gramy cukru, nasypeme do širokého kastrolu a pod pokličkou dusíme, dokud směs nepustí šťávu. Měkké plody zašpičatělou naběračkou vybíráme do malých sklenic a zalévám jejich vlastní šťávou, která pustila přičiněním tepla a cukru. Sterilujeme 20 minut při 80 stupních.

Arónie s kořením a s rumem

  • Dva kilogramy černých jeřabin, 1,4 kilogramu cukru, dvě lžičky mleté skořice, dva tlučené hřebíčky, půl hvězdičky badyánu, nadrobno nakrájený kartáčkem očištěný citron promícháme v kastrolu a dáme na 30 minut do trouby vyhřívané na 200 °Celsia. Poté přilijeme jednu a půl deci tuzemského rumu. Vřelé plníme do malých skleniček, převrátíme na víčko a dál víc nezavařuji.

Arónie na způsob brusinek

  • Kilogram plodů aronie dáme do kastrolu, zalijeme dvěma decilitry vody a vaříme asi 20 minut. Pak přisypeme 600 gramů pískového cukru a vaříme dalších deset minut. Vřelé nakládáme do skleniček a do každé vložíme asi tři centimetry celé skořice. Zavíčkované sklenice hned převracíme, aby se horkým obsahem sterilovala skořice. Dál není třeba zavařovat, obsah cukru dostatečně konzervuje. Když by bylo cukru méně, je třeba sterilovat obvyklým způsobem.

Foto: pixabay.com

Zanechte odpověď