Způsobová slovesa v němčině

Z hlediska významu se v němčině rozlišuje několik skupin sloves. Nejpočetnější skupinou jsou slovesa plnovýznamová, například laufen, singen, verstehen, schlafen, sich anziehen… Tato slovesa nepotřebují ke svému významu žádné upřesnění, mohou stát ve větě samostatně.

Význam plnovýznamových sloves může být doplněn různými odstíny, které vyjadřují, jak se k ději staví mluvčí, nebo jakým způsobem se má děj uskutečnit: mohu, chci, smím, musím, mám spát, rád spím. Slovesa, která vyjadřují tyto odstíny, se nazývají způsobová, modální. Kromě slovesa mögen nemohou stát ve výpovědi samostatně, potřebují doplnění infinitivem plnovýznamového slovesa.

Modální slovesa

Modální slovesa jsou: dürfen (smět), können (moci, umět), mögen (mít rád), müssen (muset), sollen (mít povinnost), wollen (chtít).

Význam a použití modálních sloves

Pomocí modálních sloves lze vyjádřit množství významů.

Dürfen – Smět

Možnost závislá na povolení: Darf ich hier singen? (Smím zde zpívat?)

Výzva, výstraha, zákaz: Du darfst nicht in die Stadt fahren! (Nesmíš jet do města!)

Subjektivní názor: Das dürfte ihm so geschehen. (Tak se mu to asi stalo.)

Können – moci

Reálná skutečnost: Er kann das nicht schaffen. (To on nezvládne/nemůže zvládnout.)

Podmíněná možnost: Das kann ich nicht glauben. (Tomu nemohu uvěřit.)

Schopnost, dovednost, zdatnost: Er kann Klavier spielen. (Umí hrát na klavír.)

Objektivní předpoklad: Er kann recht haben. (Nejspíš má pravdu.)

Mögen – mít rád

Zájem, záliba, náklonnost: Das Essen mag ich nicht. (Tohle jídlo nemám rád.)

Dohad, předpoklad: Wer mag ihm das gesagt haben? (Kdo mu to asi řekl?)

Přání: Möchte er 100 Jahre alt sein. (Kéž se dožije sta let.)

Přípustka, konstatování: Mag ich machen, was ich will, sie will nichts von mir wissen. (Ať dělám, co dělám, nechce mě znát.)

Müssen – muset

Nutnost, nezbytnost: Ich muß darüber lachen. (Musím se tomu smát).

Mravní pohnutka: Ich muß mir gestehen, daß ich dumm bin. (Musím si přiznat, že jsem hloupý.)

Připomínka, domluva, upozornění: Du mußt dich nicht gleich gekränkt fühlen. (Nemusíš se hned urážet.)

Odůvodněný nebo neodůvodněný předpoklad: Da müßte ich auf den Kopf gefallen sein. (To bych musel být padlý na hlavu.)

Sollen – mít povinnost

Povinnost, úkol: Du sollst das mitbringen. (Vezmi to s sebou.)

Mravní příkaz: Du sollst nicht stehlen. (Nepokradeš.)

Přenesený názor, cizí mínění: Er soll das gesagt haben. (Prý to řekl on.)

Eventuální možnost, podmíněná nutnost: Sollte es regnen, bleibt zu Hause. (Bude-li pršet, zůstaňte doma.)

Pochybnost: Sollte ich mich irren? Že bych se snad mýlil?

Wollen – chtít

Projev vůle, přesvědčení, záměr: Das will ich nicht behaupten. (To bych nechtěl tvrdit.)

Předpokládaná nutnost: Wir wollen sehen. Uvidíme. Es scheint schön werden zu wollen. (Zdá se, že přece jen bude hezky.)

Zdvořilá výzva: Wollen wir gehen. (Pojďme.)

Zdůrazněné přání, příkaz: Willst endlich zu mir kommen! (Přijdeš už konečně za mnou!)

Tvrzení jiné osoby vzbuzující pochybnost: Er will das nicht gesagt haben. (Tvrdí, že to neřekl.)

Přítomný čas modálních sloves

Modální slovesa jsou zvláštní nejen svým významem, ale také tvarem – při časování nemají pravidelné tvary. V tabulce uvádíme časování modálních sloves v přítomném čase.

DÜRFEN KÖNNEN MÖGEN MÜSSEN SOLLEN WOLLEN
ich darf kann mag muss soll will
du darfst kannst magst musst sollst willst
er, sie, es darf kann mag muss soll will
wir dürfen können mögen müssen sollen wollen
ihr dürft könnt mögt müsst sollt wollt
sie dürfen können mögen müssen sollen wollen

Zanechte odpověď