Není snad nikdo, kdo by alespoň z doslechu neznal americký film Rain Man s Dustinem Hoffmanem jako autistickým mužem. Hoffman za tuto roli dostal Oscara, protože byl přesvědčivější než kdokoliv jiný – a přiblížil tak celému světu život autistů. Jenže autismus jako takový má mnoho různých typů.
Hovoříme-li o takzvaném atypickém autismu, měli bychom si nejprve představit autismus. Právě od něho se totiž odvíjí atypický typ této nemoci, která nese jen některé její znaky a nemocní lidé se od pravých autistů v lecčems odlišují.
Autismus
Autismus je v odborných kruzích chápán jako vývojové mentální postižení, které je patrné už u malých dětí před jedním rokem života. Nechovají se jako běžné děti. Často se vyhýbají očnímu kontaktu, nereagují tak vřele na mazlení a pokusy o hraní, nezajímají se o okolní svět, často mluví mnohem později než jejich vrstevníci – a nebo také nemusejí mluvit vůbec. Čím je dítě starší, tím silněji se autismus projevuje – nemocný bývá spíše uzavřený, příliš si nevšímá okolí a má úplně odlišné zájmy. Typické je třeba to, že si dítě nehraje s hračkami, ale staví si z nich řady, sloupce a další tvary – a pokud mu je někdo poškodí, může dojít k výbuchu vzteku. A pravý autista také potřebuje zachovávat svůj řád a rutinu, musí dodržovat určitý denní režim a každá výjimka mu dělá obtíže. Přesto se některé děti dokáží s výraznou pomocí později zařadit do společnosti a učit se jako jejich vrstevníci, i když potřebují zvýšenou péči.
Dělení autismu
Autismus se neprojevuje vždy stejně a může doprovázet i jiná mentální onemocnění. Dělí se proto na několik typů podle jeho závažnosti, a to na:
Aspergův syndrom
Kannerův autismus
Atypický autismus
Projevy atypického autismu
Jak už plyne ze samotného názvu, atypický autismus se od toho typického v lecčems odlišuje. A to zejména tím, že nenese všechny jeho znaky. U dítěte se může projevit až po třetím roce života – do té doby se dítě vyvíjí naprosto normálně. Postižený také nemusí tak lpět na dodržování pevně daného režimu a dokáže lépe zvládat nečekané změny. Děti mohou být také lépe schopné zařadit se do společnosti a učit se. Zkrátka v sobě mají jakoby jen část autisty a nemají všechny znaky nemoci – odborníci proto říkají, že děti mají jen určité autistické rysy. Vždy je to ale velmi individuální a i zde platí, že nemocný potřebuje zvýšenou péči rodičů a ohleduplnost od svého okolí, aby mohl plnohodnotně žít.
Příčiny
Vědci dodnes neodhalili, jak a proč autismus vzniká. Každoročně se jen v České republice narodí zhruba 100 až 150 dětí, u kterých je posléze diagnostikován atypický autismus. Ale neví se, proč se jaký typ u koho objevuje. Podle odborníků je zřejmě na vině genetika, poškození mozku nebo třeba i vliv zamořeného prostředí či prodělání silné infekce v raném věku. Nikdo to ale přesně nedokáže říct a stejně tak neexistuje žádná léčba. Jde o doživotní postižení a okolí nemocného se akorát musí snažit usnadnit mu život.