V současné době přibývá tak zvaných autoimunitních onemocnění, kdy tělo začne paradoxně vytvářet protilátky proti tkáni některých svých orgánů – například štítné žláze, nadledvinkám, žaludeční sliznici, podvěsku mozkovému, játrům. Tím dochází k poruše činnosti těchto tkání. Příčiny autoimunitních onemocnění jsou dosud většinou nejasné, uplatňují se i vrozené poruchy nejmenších částeček dědičné hmoty – genů – v buňkách.
Choroby „vyspělé“ formy života?
V naší populaci přibývá autoimunitních onemocnění. To jsou taková, při nichž se činnost imunitního systému zaměřuje proti vlastním orgánům a tkáním, které poškozuje. Mezi nejčastější onemocnění endokrinních žláz autoimunitního původu patří postižení slinivky způsobující cukrovku 1. typu, postižení pohlavních žláz způsobující ženskou a mužskou neplodnost, nebo postižení hypofýzy, které je příčinou poruch růstu, postižení štítné žlázy, střevních zánětů, některých forem zánětu jater, nemocí žláz s vnitřní sekrecí.
Nejznámější autoimunitní onemocnění
Cukrovka, diabetes
- První typ cukrovky je charakterizován autoimunitním procesem. Je to imunologické onemocnění postihující beta-buňky, v nichž se normálně tvoří inzulin – ty postupně zanikají. Vyskytuje se u dětí a mladistvých, ale i u dospělých. Pacienti jsou závislí na dietě a léčbě inzulinem.
Lupénka
- Při mechanismu vzniku lupénky reaguje vlastně tělo na zánět novým zánětem (jde o poruchu obranyschopnosti – imunity, zaměřenou proti vlastním buňkám, autoimunitní onemocnění). Nemoc se posléze neprojevuje pouze na kůži, ale postihuje i jiné orgány, například klouby.
Některé nemoci štítné žlázy
- K poškození štítné žlázy dochází v průběhu autoimunitního procesu. Tvoří se protilátky, které buď stimulují nebo inhibují funkci štítné žlázy. Onemocnění se pak jeví buď jako zvýšená nebo snížená činnost štítné žlázy. Autoimunitní onemocnění nesouvisí s nedostatkem jódu a ten se také většinou při léčbě neužívá.
Celiakie, nesnášenlivost lepku
- Jedním z autoimunitních onemocnění je také alergická choroba známá jako celiakie, kdy nemocní nemohou jíst žádnou potravinu obsahující lepek. Organismus reaguje odmítavě na přítomnost lepku v tenkém střevě. Průjem i zácpa, bolesti břicha, anémie, řídnutí kostí, u dětí zpomalení růstu, dopad na psychiku.
Vitiligo
- Vitiligo je pravděpodobně proces autoimunitní a o neurochemické poruchy, včetně špatně načasované fyziologické odúmrti opotřebovaných buněk. Autoimunitním mechanismem může dojít například i k poruše tvorby a distribuci kožního pigmentu – melatoninu, v důsledku postižení pigmentových buněk – melanocytů.
Roztroušená skleróza
- Příčina roztroušené sklerózy není dosud známa. Předpokládá se, že se uplatňují především autoimunitní mechanismy, nezanedbatelná je i složka infekční. Typický průběh je z počátku v atakách a remisích (přechodné vymizení příznaků nemoci).
Myasthenia gravis
- Je to typické autoimunitní onemocnění, které se projevuje poruchou nervosvalového přenosu. Hlavním příznakem myastenie je svalová slabost.
Zánětlivé revma
- Nejčastější a nejbolestivější formou je tak zvaná polyartritida, se objevuje u lidí mezi 25. a 50. rokem, přičemž ženy jí trpí častěji než muži. Při této chorobě jde patrně o autoimunitní onemocnění, což znamená, že se obranný systém těla omylem orientuje na vlastní tkáň, v tomto případě na výstelku kloubů, která se zanítí a opuchne. Zánět pak zachvátí celý kloub a v pozdější fázi nemoci dochází k deformacím, při kterých mohou například prsty, kotníky, kolena a lokty ztuhnout.