Řekne-li se „bigotní“, v mysli naskočí druhá půlka ustáleného sousloví “katolík”. Čteme-li v historických dílech, že byl nějaký panovník nebo vojevůdce bigotním katolíkem, nemáme mu to za zlé. Slyšíme-li totéž o někom ze současné doby, vykládáme si to jako pobožnůskářský, nábožensky přepjatý, fanatický. Jenže bigotnost se nevztahuje jen ke katatolické víře. Za bigotní mohou být označeni i příslušníci jiných církví a náboženství a nebo vyznavači nějaké jiné víry, kterou vyznávají přehnaně, demonstrativně a nutí ji jiným – třeba vegetariáni.
Bigotní, čili přehnaně věřící
Výrazu bigotní se používá v souvislosti s nějakým náboženstvím, vírou. Bigotní znamená přehnaně věřící. Někdy je slovo bigotní nahrazováno slovem fanatický.
Etymologie slova bigotní není jednoznačná.
- Podle některých má původ ve španělštině a jeho přenesený význam z původního vousatý je zarputilý, zarytý, zavilý, ale také problémový. Slovo se prý dostalo do francouzštiny a dál do jiných jazyků.
- Je ale také možno se dočíst, že bigotní byla nadávka na Normany. Bigotními je hanlivě označovali jejich nepřátelé.
- A další možnost – slovo má původ ve staroangličtině a bylo používáno jako kletba (“u boha!”).
Bigotní podle českých slovníků
- Přísně, slepě a nesnášenlivě věřící; pobožnůstkářský; nábožensky přepjatý; svatouškovský, považující za nezbytné dávat svou víru najevo vnějšími, leckdy nápadnými úkony, případně k tomu nutit i druhé.
Přidejme lidové výrazy: modlilka, svíčková bába.- Ottův slovník
Bigotní člověk si příliš zakládá na vnějších projevech náboženských a menší příkazy náboženské úzkostlivě koná, ale nešetří vnitřní zbožnosti, důležitějších předpisů náboženských, jmenovitě spravedlnosti a lásky k bližnímu.
Bigotní: Vadí, nevadí?
- Nevadí
Mnoho našich panovníků bylo v historických a životopisných spisech označeno za bigotní. Když o této jejich vlastnosti čteme v současnosti, nijak nám to nevadí. Připočítáváme to době. Například českého krále Václava II. popsal Dalimil ve své kronice jako stále se modlícího, dnes bychom řekli bigotního. - Vadí
Bigotní politici zakazující například v sousedním Polsku umělá přerušení těhotenství nebo svazky lidí stejného pohlaví, nám vadí. Doba už je jiná. - Nevadí
Příslušnice řeholního řádu, která se stále modlí, nikomu nevadí. Modlit se (za jiné) patří k jejímu životnímu poslání, je to vlastně její práce. - Vadí
Naopak žena, trávící celé dny v kostele a stále omílající “Zdrávasy” a “Otčenáše” příliš sympatií svého okolí nezíská. Bude se o ní mluvit jako o “svíčkové bábě”.
Bigotní, ale ne katolík
Přehnaně, demonstrativně věřit, nutit ke své váře ostatní, předvádět svou víru na odiv – k tomu člověk nemusí být katolík. Může býtpříslušníke jiné víry nebo náboženství.
Typickými představiteli jsou třeba islámisté nebo svědci Jehovovi.
- U svědků Jehovových překvapí jejich výklad Desatera. Přikázání, kde se praví: “Nesesmilníš”, je na první pohled velice prosté. Jedná se o nedovolený pohlavní styk ať už mimomanželský či předmanželský, avšak bigotní svědkové Jehovovi toto přikázání rozšiřují i na styk manželský s výjimkou za účelem těhotenství.
Z prostředí ateistického se bigotností vyznačují:
- někteří vegetariáni, vitariáni či makrobiotici.
- Bigotně se chovají i vyznavači různých alternativních životních stylů,
- matky kojící své děti všude, v každé společnosti a do předškolního věku
- matky rodící doma…
- A nebo – za bigotně čistotné jsou považováni Rakušané a jejich země.
Bigotní nemusí být vždy zbožný
Je-li člověk bigotní a svou víru přehnaně demonstruje, neznamená to, že je člověkem zbožným a že se chová za všech okolností podle Desatera.
- Před časem došlo v jedné skotské škole k masakru, kdy fanatický střelec povraždil šestnáct prvňáčků. V psychologickém obraze masového vraha dětí se pak objevilo:
„Byl to bigotní muž s komplexem méněcennosti, sexuálně frustrovaný, který pociťoval touhu po kontaktu s jinými lidmi, ale nebyl schopen překonat vzdálenost, která jej od nich dělila.“