Bílkoviny jsou základní stavební složkou organismu. Jsou složeny z různého počtu aminokyselin. Část z nich si náš organismus dokáže vytvořit, osm však vytvořit nedovede – těm se říká esenciální (základní), ale nezbytně je potřebuje. Musí je získávat potravou.
Bílkoviny živočišné a rostlinné
Podle zdroje, z něhož bílkoviny získáváme, rozlišujeme bílkoviny na rostlinné a živočišné. Tyto dva druhy se od sebe mimo jiné liší také obsahem tuku. Stálým průvodcem živočišných bílkovin je tuk obsahující nasycené mastné kyseliny a cholesterol.
Rostlinné bílkoviny nejsou provázeny cholesterolem, protože ten je obsažen pouze v tucích živočišných. Místo nasycených mastných kyselin jsou provázeny nenasycenými mastnými kyselinami, které jsou vhodné pro prevenci kardiovaskulárních a nádorových onemocnění.
Oba typy bílkovin jsou však pro člověka potřebné. Jednostranná preference některého z nich našemu organismu a našemu zdraví neprospěje.
Kolik bílkovin potřebujeme?
Potřeba bílkovin se během života mění. Nejvyšší je v dětství, kdy se lidský organismus vyvíjí a roste. Pak se v dospělosti snižuje a ve stáří opět mírně zvyšuje, v závislosti na zhoršené využitelnosti v organismu. Obecně platí, že pro dospělého zdravého člověka je doporučenou dávkou bílkovin 0,8 g/kg ideální hmotnosti. To znamená, že kdo má nadváhu, musí počítat ne svou skutečnou hmotnost, ale hmotnost, kterou by měl mít.
Dlouhodobý vysoký příjem bílkovin (dvojnásobný a vyšší) zatěžuje játra a ledviny. Naopak dlouhodobý nízký příjem bílkovin snižuje odolnost vůči infekcím, zhoršuje hojení a může způsobovat otoky. Závažné důsledky má nedostatečný příjem bílkovin u dětí. Následkem jsou poruchy vývoje růstu a bohužel také duševního vývoje.
Potraviny bohaté na bílkoviny
Správné je vybírat potraviny, které obsahují bílkoviny s nízkým obsahem tuků. Používat bílkoviny rostlinného i živočišného původu. Z rostlinných potravin je třeba připomenout luštěniny, které obsahují značné množství bílkovin a přitom nejsou v naší běžné stravě příliš populární. Dostupné jsou i výrobky z rostlinných zdrojů – například tofu ze sóji a pšeničné bílkovinné výrobky.
Z živočišných potravin jsou vhodné nízkotučné mléčné výrobky a masa bez tuku. Viditelný tuk je třeba odstranit. Vhodnější jsou ty druhy zvířat, která žijí krátce (drůbež, králík), a ta, která mají dostatek pohybu. Stejně jako u lidí platí, že čím více pohybu, tím méně tuku. Lepší je tedy bažant než kuře, divoké prase než domácí vepř a srnčí než hovězí. Občas se na trhu objeví i maso klokaní, které je z dietetického hlediska velmi zajímavé a je také vhodné jako záměna místo hovězího masa.
Člověk je všežravec
Rodiče, kteří sami vyznávají vegetariánský způsob stravování, se většinou snaží na něj převádět i své děti. Většina lékařů však před tímto trendem varuje. Odborníci tvrdí, že děti, jejichž organismus se vyvíjí, musí přijímat všechny důležité látky, ať se jedná o bílkoviny, tuky či sacharidy. V jejich jídelníčku by proto nemělo maso chybět. Strava dítěte by měla být pestrá, s obsahem všech základních druhů potravin, maso samozřejmě nevyjímaje. Přednost však dáváme raději masům bílým (kuře, krůta, králík a ryby) a nezapomínáme ani na maso sójové. Pokud chceme, aby se naše dítě správně vyvíjelo, uplaňujme raději vegetariánské zásady pouze ve své výživě.