Jestliže s gratulací k narozeninám nemusíme přijít vždy vhod, blahopřání k svátku obvykle každého potěší a jen skutečný cynik je odmítne. Ale při blahopřání k svátku se můžeme dopustit chyb nebo dokonce i menších „trapasů“. Jak k svátku blahopřát, abychom neudělali nějakou společenskou „botu“?
Blahopřání k svátku neuvádí do rozpaků
Blahopřání k narozeninám, obzvlášť jedná-li se o oslavence mimo okruh rodiny nebo velmi blízkých přátel, nemusí mít vždy dobrou odezvu:
- někteří lidé svůj věk z nějakého důvodu tají,
- jiní vidí v tom, že známe jeho nacionále, jako zásah do svého soukromí,
- někdo se může cítit zaskočen, protože nic takového neočekával a cítí se být nepříjemně zavázán, aby blahopřání k narozeninám oplatil.
U svátku (jmenin) to je trochu jinak. Jména jsou v kalendáři, takže jsou veřejná. Některé svátky (jména) se připomínají i obecně – buď je jejich datum všeobecně známo, protože se jedná o jména populární a často užívaná (Josef, Václav) nebo je připomínají pranostiky (Žofie, Lucie, Anna…). Který svátek připadá na aktuální datum také připomínají noviny a magazíny.
Své jméno nikdo neutají, takže blahopřání k svátku nikdo nemůže brát jako „šťourání“ v osobních údajích. Naopak, blahopřání k svátku potěší a nijak zvlášť nezavazuje.
Pozor na „více stejnojmenných svatých“
Některá populární jména (zejména jména církevních svatých) se v kalendáři opakují. A tady může nastat problém: musíme vědět, kterého svatého dotyčný přijímá jako svého „patrona“. V minulosti to bylo jednoduché: vybíralo se jméno, které bylo až po datu narození.
Příklad – jméno Karel: V církevním i necírkevním kalendáři byl Karel dvakrát – 28. ledna (Karel Veliký) a 4. listopadu (Karel Boromejský). Chlapci narození od 5. listopadu do 28. ledna (včetně) slavili na Karla Velikého, narození od 29. Ledna do 4. listopadu (včetně) slavili Karla Boromejského. Přestože Karel Veliký už v „občanském“ kalendáři uváděn není (v církevním ano), někteří Karlové stále slaví v lednu a listopadová blahopřání k svátku odmítají.
Podobně to je například i u jména Petr, Jan, Marie a dalších. Jiného než „oficiálního“ svatého slaví zejména lidé starší nebo římskokatolické rodiny. Hrozí-li nebezpečí záměny, raději předem zjistíme, který svátek jmenovec slaví.
Rodinná jména
Některá jména jsou v rodinách dědičná: Josef, Jan, Václav, Karel, Hana, Vladimír, Zdeněk, Anna, Alena… Někdy bývá zvykem, že se rodina ve společný svátek schází. Hlavní gratulace (kytice, dort) se v takovém případě předává „nestorovi“ jména, který děkuje a přeje jmenovcům naoplátku. V případě dědičného jména (například zmiňovaný Karel) pak slaví všichni jmenovci ve stejné datum, bez ohledu na datum narození.
Jestliže dívka v rodině dostane ženskou podobu jména po otci, jmeniny obvykle slaví na „mužský“ svátek společně s tatínkem (Jaroslava, Miroslava, Václava, Jindřiška, Lubomíra).
Dary a blahopřání k svátku
- K svátku obvykle stačí jen poblahopřát. Už tom slovu se skrývá, že oslavenci přejeme „blažené“ chvilky, ať už si to přebere podle své představy blaha.
- Blízké ženě se sluší věnovat květiny,
- muži třeba láhev vína (ale ne šampaňské, na svátek se „nebouchá“),
- dospívajícímu třeba luxusnější pamlsek,
- dítěti drobnou hračku (malou stavebnici) nebo knížku.
- Jen velmi blízké osobě (partner, rodiče) přidáváme ke kytici malý věcný dáreček (šátek, bižuterii, balíček čaje, knihu).
- V jiném než úzkém kruhu (rodina) se věcné dárky ke svátku nehodí.
- Lidem, se kterými nejsme v přímém styku, je vhodné poslat například pohlednici s motivem květin, krajiny, s obrázkem patrona.
- Blahopřání poslané elektronickou cestou (například s přílohou pěkného obrázku) posíláme jen kamarádům nebo odloučeným příbuzným,
- právě tak blahopřání k svátku zaslané prostřednictvím krátké textové zprávy (SMS).
„Já ti přeju k tvému svátku…
… každé ráno padesátku. K obědu pečenou husu, večer od Mařenky pusu“. Dnes se nad tímto blahopřáním k svátku, které pochází možná ještě z dob rakouské monarchie, útrpně usmíváme. Musíme si být ovšem vědomi, že právě takový „útrpný úsměv“ mohou vzbudit mnohé masově šířené novodobé veršovánky. Že někdy „méně je více“ platí i v případě blahopřání k svátku.