Bonmot je krátká průpovídka, která je pronášena jako „ozdoba“ slovního projevu. Bonmot někdy nahrazuje konkrétní vyjádření nebo zakrývá situaci, kdy řečník „neví, co jiného říct“. Bonmoty bývají vtipné, satirické, ale někdy mohou na posluchače působit jako „vtip za každou cenu“. Jako bonmoty se pronášejí známá úsloví, přísloví, citáty, obecná moudra nebo vlastní myšlenky.
Co je bonmot
Bonmoty (z francouzského bon mot, dobré slovo) prokládají svá vystoupení zkušení řečníci nebo ti, kdo při společném hovoru chtějí nějakým vtipným, moudrým, poučeným nebo sarkastickým způsobem zhodnotit dosavadní průběh jednání.
Bonmotem se také někteří lidé vyhýbají přímé odpovědi na otázku nebo přímému hodnocení situace. Bonmot může působit vtipně nebo jako slovo inteligentního člověka, který rychle umí použít „správnou průpovídku ve správnou dobu“. Ale také může sloužit i jako „schovávání se“ za moudra jiných. Někdy se bonmot pronesený v nevhodnou chvíli považuje za prostořekost.
Bonmoty předpokládají bystrou hlavu
Bonmot vyžaduje rychlou reakci. Člověk, který hodlá bonmot pronést, musí mít dobrou paměť, aby se mu v paměti vybavil výrok, pořekadlo, přísloví, citát, zkrátka ta správná hláška, která má účinně zapůsobit.
- Je-li bonmot vysloven jako okamžitá reakce, na posluchače zapůsobí dobře.
- Jsou-li ale bonmoty připraveny předem, a používají-li se příliš často, posluchače to může začít nudit.
Z „dobrého slova“ slovo nepříjemné
Typickým případem „protivných“ bonmotů jsou „vtipné“ nebo „moudré“ hlášky některých pedagogů, kterými šperkují své výklady nebo promluvy. Studenti obvykle v jistou chvíli bonmot očekávají, protože je učitelé, mistři, vychovatelé říkají v opakujících se situacích stále. Dopředu se upozorňují: „Pozor, přijde vtip.“ A jestli se pak zasmějí, tak ne vtipu, ale pedagogovi. „Rozdavačovi“ bonmotů pak bonmot udělá „medvědí službu“, kteréžto úsloví může při správném použití funkci bonmotu také zastat.
Nelze říct: „Nepředváděj se“
Člověk, který bonmoty pronáší příliš často, může působit samolibým dojmem. Jako by se líbilo jemu samému, jak moudrým, vzdělaným a inteligentním dojmem působí. Vždycky to tak na posluchače ovšem nepůsobí.
O dětech, které také mnohdy pronášejí před dospělými svá „moudra“, se říká, že se „předvádějí“, že na sebe chtějí za každou cenu strhnout pozornost. Takto může působit i dospělý člověk. Jenom mu – ze společenských důvodů – nikdo neřekne „nepředváděj se“.
Ilustrační obrázek: pixabay.com