Čeledín, děvečka

Čeledín a děvečka byli pracovníci na statku, čeládka. Vykonávali mužské nebo ženské práce. Obvykle nebyli potomky sedláka, ale někdy ano. Potom se jednalo o ty potomky, kteří podle zvyklostí nebyly dědici statku. Čeledín a děvečka pracovali za nízký nebo i žádný plat, ale bydlení a stravu měli zdarma. Výkon jejich práce byl nazýván „službou“. V určité dny v roce mohli službu opustit.

Čeládka dnešníma očima

Řečeno soudobým slovníkem byli čeledín a děvečka „pomocnými dělníky v soukromém hospodářství“, a to s pracovní smlouvou na dobu určitou. „Služební“ smlouvu totiž mohli podle tradice vypovědět každoročně:

  1.   11. listopadu – na svátek svatého Martina,
  2. anebo 26. prosince na svátek svatého Štěpána.

Do služby odcházeli tehdy, když jim rodinné hospodářství neumožnilo uživení se. Mohli odejít třeba na statek k příbuznému, který pro ně měl práci – své děti neměl, měl jich málo nebo našly jiné uplatnění: studia, řemeslo a podobně. Nebo mladý muž či žena hledali práci na statku někoho naprosto cizího, kdo výpomoc potřeboval. Nezřídka vykonávali funkci čeledína či děvečky na rodném statku, který měl podědit nejstarší sourozenec.

Práce děvečky byla tvrdá

  • Děvečka musela především obstarávat dobytek.
  • Pouštět slepice z kurníku a navečer kurník zavírat, sbírat (a také vyhledávat) vejce, ukládat je. Sypat jim  zrní, nasekat zelené krmení.
  • Nakrmit vepře, nakrmit a  podojit kozy nebo krávy, zajistit správné uložení nadojeného mléka.
  • Vykydat hnůj, čistit prasečí chlívek, dobytku pokládat čistou podestýlku.
  • Obstarat ostatná drůbež (husy, kachny, krocany…). Podle toho, co hospodář „držel“.
  • Pomáhat „o senách a otavách“, při žních (rozhazování, obracení, shrabování do kupek a do panáků, při svozu píce a jejího ukládání ve stodole, na seníku)
  • Pomáhat při mlácení obilí.
  • Měla-li hospodyně zelinářskou zahrádku, starala se děvečka i o ni – alespoň co se každodenní práce týká: zalévání, plení, okopávání.
  • Děvečka okopávala řepu a brambory a pomáhala při jejich sklizni.
  • V zimě se účastnila draní peří.
  • Děvečce také patřil úklid obytné části a poklízení dvora.
  • Dostávala práci podle ročního období, podle potřeby.

O čem se nemluvilo, ale co se také dělo

Je třeba připomenout i skutečnost, že se děvečky často stávaly oběťmi sexuálního obtěžováníagrese sedláka nebo jeho dospělých synů. Literatura (beletrie) nám podává mnoho zpráv o tom, že nebylo nic neobvyklého, když s gazdou děvečka otěhotněla.  Obvykle následovalo její propuštění, anebo ji selka našla nějakého ženicha „horší bonity“:  třeba vdovce, starého mládence, nepříliš prosperujícího řemeslníka… Narozené dítě nemělo žádné nároky na statek, mělo nálepku „panchrta“, i kdyby bylo sedlákovo prvrozené a třebaže všichni věděli, jak se věci měly. „Vinu“ nesla vždy pouze děvečka.

Co na statku vykonával čeledín

Čeledín dělal jiné práce než děvečka.

  • Byl-li ve statku kůň/koně, staral se o ně se vším všudy.
  • Čeledín pracoval na poli – oral, vláčel, sekal píci i obilí, vyorával brambory, svážel úrodu.
  • Staral se o otop (kácel stromy, řezal a sekal dřevo), štípal louče a šindele, vázal došky.
  • Udržoval postroje, vozy a zemědělské zařízení (pluhy, brány, sekací stroj…).
  • Vyvážel na pole hnůj a močůvku, sekal křoví, vybíral kamení.
  • Dělal údržbářské práce kolem statku
  • Dostával práci podle ročního období, podle potřeby.

Tak jako děvečce hrozilo nebezpečí, že podlehne hospodářovi, čeledín byl v jiném pokušení. Buď že se zahledí do děvečky (což nebyl takový problém, obvykle se řešilo odchodem obou), anebo že se zakouká do hospodářovy dcery (nepřípustné, nucený odchod čeledína i v situaci, byla-li láska oboustranná).

Ilustrační obrázek: pixabay.com

Zanechte odpověď