Čepení nevěsty

Dnes, když se stále častěji vracíme k již téměř polozapomenutým zvykům, přicházejí na přetřes i zvyky, o nichž bychom ještě před několika lety ani neuvažovali. Jako například čepení nevěsty. Jaký mělo účel a lze ho vlastně ještě v dnešních podmínkách zopakovat?

Jde o obřad, při němž se nevěstě symbolicky sundávaly její panenské pentle (ty se mnohdy dědily po matce nebo ještě starší příbuzné) a místo nich jí přítomné ženy nasadily čepec – symbol toho, že se stala ženou a že ji ode dneška čekají úplně jiné povinnosti.

Čepení nevěsty

Jde o pojem, jak ho chápeme na Moravě a na Uherskohradišťsku. Ale hodí se říci, že v jiných částech naší republiky může být význam čepení docela odlišný. Třeba na Plzeňsku je jím označován speciální svatební účes, složený ze čtyř copů, barevných pentlí a speciální jehlice.

Nedávno byl díky úsilí etnografů kompletně zrekonstruován a to včetně podrobného návodu, takže si ho dnes mohou dopřát i nevěsty, lpící na tradicích své domoviny (a že se jich opravdu už několik našlo).

Měli byste vědět: Dříve žila v každé vesnici žena, která se na speciální svatební účesy specializovala. Písemné záznamy se bohužel nedochovaly, takže dnes jsme při rekonstrukcích odkázáni jen na obrazy některá dobová svědectví.

Ale zpátky k čepení nevěsty, jak ho asi známe spíše. Šlo vlastně o jakýsi soukromý obřad. Přístup na něj měly zpravidla kromě nevěsty jen starší ženy a její kmotřenka. Odehrával se v samostatné místnosti nebo alespoň při zhasnutém světle. Muži na něj měli přístup zapovězen.

První částí bylo sejmutí zeleného vínku, jež symbolizoval nevěstino panenství. Celá událost byla provázena zpěvem písní. Nešlo o předem daný „seznam“, spíše se zpívaly tak, jak všem účastnicím přicházely na mysl. Částečně šlo o písně lidové, částečně speciální, popisující právě průběh a symboliku čepení. A nechyběly ani písně, skládané speciálně pro svatby, v nichž se jen obměňovalo jméno nevěsty podle potřeby. Některé písně měly rovněž podobu jakéhosi dialogu, který se odehrával mezi nevěstou a jejími družičkami. Hudební doprovod se nepoužíval a neexistovala ani žádná závěrečná obřadní píseň. Jakmile bylo čepení dokončeno, se zpěvem se jednoduše přestalo.

Pentle a vlasy se rozmotaly a jednotlivé prameny se ovinuly kolem hlavy a nakonec se nasadil bílý čepec – symbol vdané ženy.

Čepení na svatbě se neobešlo bez vykoupení

Očepenou nevěstu však ženy jejímu ženichovi k prvnímu tanci nepředávaly jen tak. Obvykle si jich od nich musel vykoupit. Někdy se platilo penězi, jindy třeba sladkostmi, sliby – i to bylo značně individuální.

U mužů se naopak nic podobného neprovádělo. Museli sice přestat s některými svými návyky (třeba nošení kapesníčku v nohavici), ale jinak pro ně víceméně všechno bylo jako dřív.

Zanechte odpověď