Chemoterapií se označuje léčba onkologického onemocnění pomocí protinádorových medikamentů. Chemoterapie bývá jedním z komplexu léčebných metod. Pro pacienty s určitými typy rakoviny znamenal rozvoj chemoterapie skutečný návrat do života, protože jiná možnost léčby do té doby nebyla. Chemoterapie s sebou sice mnohdy přináší i nepříjemné vedlejší účinky, proto se chemoterapie aplikuje pouze pod přísným odborným dohledem. Upozornění: Článek má pouze informativní charakter, konkrétní případy je nutno konzultovat jedině s ošetřujícím lékařem.
Postupy v léčbě rakoviny
Základními postupy při léčbě rakoviny jsou:
- radioterapie (ozařování),
- chirurgický zákrok,
- chemoterapie („kapačky“).
Typ a kombinaci vhodných metod léčby určují lékaři až poté, co přesně stanoví rozsah onemocnění. Chirurgická léčba, kdy se nádor z těla vyjme, je nejúspěšnější. Lze ji ovšem použít jen při časných stadiích nemoci. V pozdějších fázích nádorového onemocnění se používá radioterapie v kombinaci s chemoterapií, tedy s aplikací léků zvaných cytostatika, které mají protinádorový účinek.
I když se o chemoterapii mluví jako o metodě, která je pro organismus škodlivá, zůstává stále jednou z hlavních účinných terapií. Naopak se zavádějí nové postupy a kombinace při jejím léčebném využití.
Chemoterapie: Nejmladší léčebná metoda
Protinádorová chemoterapie je nejmladší léčebná metoda, jejíž hlavní rozvoj nastal v 70. letech 20. století. Na rozdíl od jiných metod je chemoterapie léčbou celkovou (systémovou). To znamená, že ovlivní nejen vlastní nádor, ale i jeho metastázy nebo mikrometastázy.
Podstata chemoterapie spočívá v omezení buněčného dělení. Nevýhodou této metody je skutečnost, že léky používané při chemoterapii (cytostatika) omezují nejen dělení nádorových buněk, ale i dělení buněk normálních. I v dospělém organismu existují tkáně, jejichž buňky se živě dělí. Je to například kostní dřeň, ve které vznikají všechny druhy krevních tělísek. Tvorba krevních elementů má pro život nemocného zásadní význam, a proto lze nemocnému podat jen takové dávky cytostatik, které zcela nezničí jeho normální buňky.
Šetrnější způsoby chemoterapie
V současné době však lékaři mají k dispozici prostředky, kterými lze nežádoucím účinkům předcházet nebo je podstatně zmírnit. Soubor těchto prostředků zahrnují do tak zvané podpůrné léčby, která je nedílnou součástí komplexní protinádorové léčby.
Kromě toho mají k dispozici ještě další možnosti, jak posílit protinádorovou účinnost chemoterapie podáním abnormálně vysokých dávek cytostatik, aniž by nemocného ohrozili závažnými komplikacemi. Jednou z cest je současná nebo následná aplikace léčiv s ochranným účinkem na normální tkáně, nebo aplikace přípravků podněcujících tvorbu krvinek (tak zvané hemopoetické růstové faktory).
Chemoterapie se rozlišuje
- Adjuvantní chemoterapie: Podává se po radikální operaci nebo po radioterapii s cílem podpořit jejich účinek.
- Kurativní chemoterapie: Jejím cílem je vyléčit. Běžné jsou vysoké dávky a tedy i vyšší nežádoucí účinky.
- Neoadjuvantní chemoterapie: Před operací nebo radioterapií s cílem zmenšit nádorovou masu a tím usnadnit operační výkon
- Paliativní chemoterapie: Pro zlepšení zdravotního stavu bez cíle definitivně zlikvidovat nádor, ale jen zamezit jeho růstu.
Aplikace chemoterapie
Protinádorové léky jsou podávány v některých případech po operačním zákroku, při kterém je nádor zcela odstraněn. Tato tak zvaná adjuvantní chemoterapie snižuje nebezpečí vzniku recidivy choroby, protože ničí neviditelná mikroskopická ložiska v místech hlavního nádoru.
Rovněž rakovinové buňky, které se uvolnily procesem odstraňování nádoru z těla, jsou adjuvantní léčbou zničeny. Tento typ chemoterapie se využívá především při léčbě nádorů prsu, tumoru tlustého střeva, rakovině konečníku, rakovině slinivky břišní, rakovině žaludku, u některých dětských a dalších nádorů.