Zajímá vás, jak na chov vodní želvy? V obchodech vypadají tato zvířátka celkem roztomile, ovšem z tvorečka velikosti pětikoruny velmi rychle vyrostou pořádně mrštní a hladoví macci. Při nákupu s tím tedy počítejte, jinak můžete být opravdu nepříjemně překvapeni.
Dokud jsou želvičky malé, pak jejich pohlaví nerozpoznáte, takže můžete vybírat opravdu jen podle roztomilosti. V našich podmínkách se jako vodní želva nejčastěji chová želva nádherná (kterou můžeme v literatuře najít též pod jménem ozdobná). Budeme se tedy věnovat v našem článku výhradně jí.
Chov – co budete potřebovat?
I když je želva nádherná opravdu vodním tvorem, ke své spokojenosti vyžaduje i poměrně velkou souš. Ráda se totiž sluní a vůbec z vody vylézá na břeh. Při výběru vhodného akvária se řiďte velikostí vodního sloupce. Ten by měl vždy alespoň dvakrát přesáhnout délku želvy.
Zejména v prvních měsících želvičky velmi rychle rostou a v dospělosti mohou dosáhnout značné velikosti. Samic dorostou dvaceti centimetrů průměru krunýře a samičky dokonce i třiceti! Vyplatí se tedy pořídit už na začátku velké akvárium s vyváženým poměrem souše a vody.
To by mělo být opatřeno UV lampou, topením (optimální teplota pro želvičky je 25 °C) a pokud možno i výkonnou čističkou vody. U větších želv je totiž jinak nutné čistit vodu každý den, což je náročné časově i finančně (spotřeba vody je opravdu značná).
Jak a čím vodní želvu krmit
Úplně nejmenší želvičky, které si přinesete z obchodu, si vystačí s krmivem zvaným gammarus. Těm větším k němu budete muset přidat i sušené korýše a rybky. A úplně dospělé želvičky si kromě toho rády smlsnou také na listovém salátu nebo pár kouscích syrového masa.
Želvy se při hledání potravy řídí zejména čichem – zrak jim slouží spíše na krátkou vzdálenost. I tak však lépe reagují na potravu, která se pohybuje. Doporučujeme proto jídlem ve vodě trochu zahýbat, pokud tedy nekrmíte živými rybkami nebo nitěnkami. Uvidíte, jak rychle se za ním želvička vydá.
Dejte ale pozor. I když nemají vodní želvy zuby, pořád disponují poměrně tvrdým zobákem. Štípnutí opravdu bolí, takže je nikdy nekrmte holýma rukama – mnohem lepší je pro tento účel pinzeta. Případně je možné potravu podávat i tak, že želvě nabídnete pouze nehet, po kterém její zobák snadno sklouzne.
Co byste ještě měli vědět
Želvička by vždy měla mít ve své ubikaci nějaký ten úkryt – a to jak na pevnině, tak i ve vodě. I když se ráda sluní, potřebuje se někam ukrýt před silným světlem UV lampy a ve vodě jí zase skrýše zajistí potřebný pocit soukromí. Na souší jí připravte malou jeskyňku nebo třeba skalní převis. Do vody pak postačí trs umělých akvarijních rostlin – ty živé by totiž velmi rychle spořádala.
Vyplatí se rovněž do potravy přidávat vitamín D a to i v případě, že má želva dostatek míst ke slunění. Jeho nedostatek totiž může být fatální.