Možná se vám zdá, že vaše dítě je roztěkané, pořád něco musí provádět, zlobí, chvíli neposedí a má kvůli své neposednosti a neposlušnosti čím dál větší problémy i ve škole. Je to tím, že je nevychované a zlobivé? Možná. Ale může se stát, že za to váš potomek nemůže a trpí takzvanou ADHD neboli poruchou pozornosti s hyperaktivitou.
Toto onemocnění začali lékaři zkoumat už na počátku 20. století. V současné době je porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) diagnostikována asi u tří až sedmi procent školou povinných dětí. Nejedná se přitom o nemoc, která by postihovala jejich inteligenci nebo je jakkoliv omezovala po fyzické stránce – nejde zkrátka o duševní ani fyzické postižení. Ale je to psychická nemoc, kterou je třeba vhodnou terapií léčit a usměrňovat, aby se dítěti lépe žilo, lépe vycházelo s kolektivem a nemělo díky svým potížím problémy ve škole či jinde. Ale vyléčit jako chřipku přesto ADHD nemůžeme – okolo padesáti procent nemocných si svou poruchu s sebou odnáší až do dospělého věku.
Příčiny
Důvodů, proč ke vzniku poruchy pozornosti s hyperaktivitou dochází, je celá řada a u každého za ni zřejmě může jiný faktor. Vědci se přesto shodují, že z největší části na vině bývá dědičnost, respektive skupina genů, která se u daného jedince vyskytuje. To, že se u dítěte objeví ADHD, ale mohou zapříčinit i problémy v těhotenství, předčasný porod, kdy má dítě příliš nízkou váhu, vystavování ještě nenarozeného plodu alkoholu a tabákovému kouři, velké množství olova v těle matky a nebo v neposlední řadě poranění mozku při porodu. Ale i již narozené děti jsou ohrožené, pokud přijímají mnoho cukru nebo takzvaných brilantních barviv, což jsou mimo jiné tartrazin (E 102) a chinolinová žluť (E 104), jež obsahují některé potraviny.
Projevy
ADHD je zákeřná v tom, že mnoho rodičů ji u svého potomka jednoduše nepozná. Myslejí si, že jejich dítě je zkrátka příliš hyperaktivní, což ale mnozí pokládají za normální součást jeho povahy. Jenže specializovaný lékař snadno odhalí, o co jde – ostatně, ADHD patří mezi jednu z nejprozkoumanějších psychických nemocí. Základním příznakem této poruchy je, že dítě nedokáže dlouho udržet pozornost a soustředit se déle na jednu věc, je roztěkané, impulzivní a mnohdy dělá zbytečné pohyby nebo si pohrává s různými předměty kolem sebe, aniž by to bylo nutné. To vše dítěti komplikuje pobyt ve škole, kdy je třičtvrtěhodina soustředění naprosto nemyslitelná a dítě tak začne po chvíli zlobit. Nemluvě o tom, že u mnoha malých pacientů se ADHD pojí i s dalšími poruchami jako je dyslexie, dysgrafie či dyskalkulie.
Léčba
Pokud dítě odvedeme k dětskému psychiatrovi, už výše zmíněné projevy by mu měly naznačit, že se může jednat o ADHD. Nemoc lze ale i diagnostikovat na fyzických změnách pacienta. U pacientů lze nalézt neurovývojové opoždění. A při zkoumání mozku lze zjistit, že je menší než by měl být a stejně je to i u mozečku a dalších součástí mozku.
Vhodné je zahájit s dítětem terapii – snažit se dodržovat určitý denní režim, úkoly mu dávkovat postupně a nechávat mu prostor pro vybití přebytečné energie. Pomáhá také lék Atomoxetin, ale důležitá je hlavně průběžná spolupráce s odborníky.