Floskule. Dříve nešvar provinčních novinářů, samolibých tlachalů a slohových prací snaživých žaček. Nyní plevel slovníku nejen vyjmenovaných skupin, ale i novinářů z médií s celostátní působností, reklamních sloganů, internetových textů, telefonních hovorů. A bohužel i slovníku dětí, které floskule stále slyší kolem sebe, aniž by jejich řeč někdo korigoval. Co je floskule, jak floskule působí na posluchače/čtenáře? Proč se lidé k floskulím uchylují, příklady floskulí. A kde se o floskulích dozvědět co nejvíc, a ještě se u toho pobavit?
Vladimír Just, „kmotr termínu floskule“
Výraz floskule “uvedl” do českého povědomí Vladimír Just. V roce 2003 vydal „Slovník floskulí. Malá encyklopedie polistopadového newspeaku: klišé, slogany, hantýrky, tiky, partiové metafory, slovní smogy“ a o dva roky později „Slovník floskulí 2. Další várka slovního smogu: paslova, pavazby, pamyšlenky.“
Třebaže někteří lingvisté mají k oběma pracím dílčí výhrady, češtinu milující veřejnost je přijala vděčně. Konečně někdo pojmenoval to, co jim na soudobé řeči vadí. A už takové definování má uklidňující význam: „Ještě to není tak hrozné, když nejsem sám, koho “irituje” soudobý jazyk novinářů, webových textařů, reklamních tvůrců, ale také učitelů, tiskových mluvčích, politiků a jiných veřejných osob,“ oddychli si mnozí.
Vladimír Just floskule charakterizoval:
- “Floskule je, jak praví etymologie slova (flos, floris), květnatě zakrývané prázdno, trapno, bezmyšlenkovo, tupo, v horším případě květnatě zakrývaná lež, a v tom úplně nejhorším případě květnatě zakrývaný zločin.”
- „Floskule je – ať už záměrné, účelové a obmyslné nebo podvědomé, automatické a mechanické zakrývání, zdobení prázdna slovy. A to v rozpětí od pouhé „sebe-stylizace“ a „sebe-inscenace“ až po stylizaci a inscenaci skutečnosti.
- Slova se floskulemi nerodí, ale vždycky teprve – nadužívaním, vyprázdněním, zastíráním a kontextem – stávají.
- Funkcí floskule je učinit z lexikální jednotky takovou, která by na adresáta působila lepším estetickým dojmem.“
Příklady nejčastějších floskulí
Celá řada vitaminů a minerálů
Člověk ani nemusí poslouchat projevy politiků, i tak je floskulemi zahrnován. Takovou velmi populární floskulí (i Justem – s gustem připomínanou) je “celá řada”.
Například v magazínech věnujících se tématice “zdravého způsobu života” autoři článků rádi používají floskuli, že ta která potravina (surovina, plodina) obsahuje “celou řadu vitaminú a minerálů”.
Jenže, co je ta celá řada? Logicky by to měl být úplný seznam vitaminů a kompletní Mendělejevova tabulka prvků. Tak to není, čili ta řada nemůže být celá. Ale napsat “necelou řadu vitaminů a minerálů”? To se autorovi nelíbí. Také obrat “obsahuje mnoho zdraví prospěšných látek”, se autorovi asi zdá málo vzletný. Co aby si čtenář pomyslel, že autor vlastně neví, co potravina, plodina obsahuje? „Celá řada“ se jeví tak nějak informovaně. A také se to tak píše, přeci.
Rozhodně a v žádném případě
Kolikrát už čtenář naučně populárního textu o zdraví četl, že něco “v žádném případě” nebo “rozhodně” nesmí. A to aniž by bylo v textu dál uvedeno, co se stane v případě, že nebude varování dbát. Tyto příkazné floskule – mnohdy ukončeny vykřičníky – se velice často objevují i u banalit. “V žádném případě šťávu z citronu nevařte! Rozhodně medem neslaďte vroucí čaj!”
Přemýšlejícího čtenáře to přímo pudí, aby ten citron/čaj s medem vyzkoušel. Aby zjistil, co hrozného se pak stane. Ale když ono to rozhodně a v žádném případě zní tak důležitě. A jiní to přeci také píšou..
Na škole proběhne výběr žáků
Dvě fluskule v jedné větě. Člověka nutí, aby zvedl hlavu a podíval se na střechu školy, jaký výběr žactva tam asi poběží? Spojení “na škole” naprosto vytlačilo správnou vazbu “ve škole”. Používají ji, a to i v oficiálních promluvách, i učitelé a ředitelé škol, kteří by měli jít v mluvě příkladem. Události nejsou ve škole, vše se děje na škole. Vlastně probíhá.
Ale to není jen problém škol. Nic se „nekoná, nepořádá, neděje“ a už vůbec se „nedělá“, vše „probíhá.“
- Úsměv: Každou první středu v měsíci obcemi probíhají zkoušky sirén. Je oznámeno, že zkouška proběhne, poté, že právě proběhla. Všichni ji slyšeli, ale nikdy nikdo neviděl, jak jejich ulicí probíhá.
- “Staří” žurnalisté a korektoři za tento obrat novinářské elévy kárali – “Probíhá leda tak kráva pastvinou”.
Mějte hezký den
V době národního obrození, a pak později po vzniku samostatného státu, jazykoví puristé brojili nejen proti německým výrazům ve slovníku, ale také proti používání německých frází. Mezi ně patřila mimojiné výzva “Prosím, vezměte místo” z německého idiomu „Bitte, nehmen Sie Platz.“ Česká fráze pro tuto situaci totiž zní “Posaďte se, prosím”.
Současným milovníkům češtiny právě tak vadí “rozplevelená” floskule při loučení “Hezký den,” nebo “Mějte hezký den,” která k nám pronikla otrockým překladem anglického idiomu „Have a nice day“. V češtině se loučíme docela hezkou frází “Na shledanou”, nebo žoviálněji, květnatěji “Tak se mějte hezky.”
O tom
Četné parodické scénky snad už vytlačily frázi “O tom to je”. Že jsou ale “Prázdniny hlavně o koupání a o sluníčku,” že “Dovolená je hlavně o pohodě” nebo že “Politika je o kompromisu” – tyto bezobsažné floskule stále zaplevelují jazyk i takových lidí, od kterých bychom je nečekali.
To dám. Jakoby. On se hledá
Mezi floskule by se daly zařadit i módní rčení nebo módní jazykové tmely. Naštěstí, a čas to již mnohokrát prokázal, po nějaké době mizí, nahrazeny jinými. Co právě “frčí” u lidí, kteří se snaží mít „in“ slovník nebo nedokáží kontrolovat to, co se jim hrne z úst?
- Jdu do toho
- To dám, to dáš, to nedám
- Dobře, ty...
- Sám jsi… (Příklad: „Půjč mi tužku.“ „Sám jsi tužka“)
- „On se hledá.“ (Omlouvají matky dospělé syny, kteří jsou líní něco dělat a zneužívají maminčina kompletního servisu.)
- „Věnuji se hlavně své podstatě.“ (Ryze ženská floskule.)
- „Nechám se rozmazlovat.“ (Opět ženský výrok, snad.)
- „Vyrazit na dovolenou, vyrazit na nákup…“ (Mediální floskule, která vytlačila citově neutrální odjet, vyjet, odejít, vydat se… Výraz vyrazit představuje prudkou sílu vpřed. Pro rohlíky a na houby se ale prudkou silou vpřed neodebíráme. I na dovolenou odjíždíme z rozvahou, nikoliv prudce.)
- „Sněhová nadílka“ – (Floskule typická pro tisk a televizní zpravodajství. Už u nás nepadá sníh, nesněží. Silničáře nepřekvapuje sněžení, ale sněhová nadílka. Kolikrát za zimu tu sněhovou nadílku musíme poslouchat?)
- „Tak zatím…“ (Tato floskule se v současné době používá na ukončení telefonního hovoru. Má druhá strana očekávat další pokračování hovoru, který byl „zatím“ jenom přerušen? Ne. Nezavolá. To on jen tak řekl, aniž by to tak myslel.)
- Atd… (což je, mimochodem, také floskule, když autor už neví co dál, ale chce vzbudit dojem, že ví)
A nakonec “jazyková epidemie” právě akutní: Jakoby. Jestliže jakoby floskule se jakoby dají vydržet, ono jakoby – vycpávka mluvené řeči, jakoby vkládané za jakoby každé druhé slovo, to jakoby už na některé lidi působí jako muleta na býka.
- Podrobné vysvětlení a seznam dalších floskulí je s typickým Justovým chytrým humorem popsáno v obou uvedených dílech.
Prof. PhDr. Vladimír Just, CSc. (*1946),
je český divadelní kritik a teoretik. Vystudoval divadelní a filmovou vědu na FF UK, posléze působil jako odborný asistent kabinetu divadla ÚČLS AV ČR. Přispíval do teatrologických časopisů (Divadlo, Divadelní revue; 1989–2005 šéfredaktor). Od roku 1969 uveřejnil přes 3 000 studií, článků a recenzí o divadle, médiích a filmu. Obdržel několik cen za uměleckou kritiku (Cena F. X. Šaldy, Cena Kristián). V zahraničí publikuje zejména ve španělštině, italštině a angličtině. Česky vydal přes 20 knižních titulů, mj. monografii Věc: Vlasta Burian (1991, 2001), Velký slovník floskulí (2003–2005) a monografii o Faustovi Světák nebo Kavalír Páně (2013). Od roku 1996 vyučuje na Katedře divadelní vědy FF UK, roku 2011 byl jmenován profesorem oboru Dějiny a teorie divadla.
Zdroj: FF UK Praha