Co uvařit na Štěpána

Druhý svátek vánoční je v křesťanském světě připomínán jako svátek svatého Štěpána. Určité zvyky se k svátku Štěpána vážou i u nás. A to i mezi nevěřícími. Na svatého Štěpána se například dodržuje tradice rodinných návštěv. S tím souvisí i příprava svatoštěpánského oběda. Jsme pozvaní, anebo naopak vedeme domácnost, kterou navštěvují hosté? Tím se nutně budě řídit, co uvařit na Štěpána.

První druhý svátek vánoční

První svátek vánoční (25. prosince) se nazývá Slavnost Narození Páně nebo také Hod Boží. Podle křesťanských tradic bychom si měli připomínat den narození Ježíše Krista. V současné české domácí praxi Hod Boží rodiny tráví doma:

  • dojídají se zbytky štědrovečerní večeře,
  • odpoledne rodina vyjde na procházku a je-li možnost, jde si prohlédnout nějaký ten betlém.
  • Děti se radují z vánočních dárků, celá rodina sleduje televizní pohádky…

Druhý svátek vánoční (26. prosince) je zasvěcen svatému Štěpánovi. Osud tohoto prvního světce je snadno dohledatelný v různých zdrojích. Biblí počínaje, internetem konče.

Na svatého Štěpána každý se má za pána

U nás je obyčejem na svatého Štěpána vykonávat vánoční rodinné návštěvy.

  1. Dospělí potomci (se svou rodinou) navštěvují rodiče,
  2. nebo naopak – rodiče navštěvují domácnosti svých potomků.
  3. Případně jinak – podle rodinných zvyků.
  4. Nechodí se po rodinách přátel, k tomu slouží jiné svátky.

Domácnost, v níž se příbuzní scházejí, musí být na nápor hostí připravena, protože setkání obvykle zahrnuje sváteční oběd, ať už je v poledne, nebo v v podvečer.

Co na svatého Štěpána vařit? Naprosto zásadní je, zda budeme hosty nebo hostiteli.

  • Ti, kteří dlouhodobě vědí, že na svatého Štěpána půjdou na rodinnou oslavu, si nijak hlavu lámat nemusí: doma uvaří cokoliv svátečnějšího – v obvyklém množství.
  • Hostitelé však musí připravit jídlo v takovém množství a kvalitě, aby bylo společné jídlo důstojné a bylo toho dost pro všechny.

Bez osobní domluvy předem by to nešlo

Na počátku svatoštěpánského vaření tedy musí být osobní domluva, kdo ke komu, v který čas a na jak dlouho přijde. Nemělo by se stát, že například babička upeče pro návštěvu husu, ale „mladí“ jen vyskočí z auta, předají/převezmou dárky, vyypijí kávu a „tradá“ za svými zájmy. Kdyby to tak mělo být, musí to hostitelka předem vědět, aby husu nepekla.

Proč je řeč o huse? Protože „pernatá“ se na svatého Štěpána tradičně připravuje.

Co uvařit na Štěpána

Že to ve starších dobách byla husa, je jasné. Husy se chovaly ve skoro každé domácnosti, zejména v těch, kde byly dcery. Husy se nechovaly jen pro maso a sádlo, ale možná především pro peří.  Peří bylo potřeba na peřiny dívce do výbavy. Alespoň dvě, plus dětské a polštáře… Starostlivé maminky ale někdy vybavovaly peřinou i chlapce. Husy se zabíjely na konci roku. To byly dostatečně vzrostlé, od pozdního podzimu dokrmené, svůj díl peří v průběhu podzimu částečně odevzdaly. Byl čas na jejich porážku.

  • Dalším druhem „pernaté“ byli krocani, krůty a perličky. Chovali se jenom na maso a do jateční hmotnosti dorostli také na konci roku.
  • Na výběr byly také kachnydomácí i divoké. Kachny se chovaly pro maso a vejce. Kachní peří sice naši předkové také zpracovali, ale bylo považováno za méně kvalitní. Nedávalo se do peřin, ale třeba do podhlavníků.
  • Bažanti a koroptve také často přicházeli na sváteční stůl. Bývalo jich dost a s jejich odstřelem nebo odchytem si nikdo hlavu nelámal. Jen jich muselo být dost, aby se dostalo na všechny.
  • Kuřata naši předkové na svatého Štěpána neměli, nebyl jejich čas, byla už odrostlá. Tak leda nějaký kohout mohl „padnout“.
  • Kromě „pernaté“ se na Štěpána připravovala i divočina, především zajíci polní.

Můžeme si vybrat

My máme tu výhodu, že si můžeme koupit cokoliv z uvedeného. Předvánoční trhy jsou drůbeží všeho druhu dobře zásobeny. A i lidé žijící na venkově zajíždějí před vánočními svátky do větších měst na nákupy potravin. Ale i v současné době je třeba vědět, pro kolik lidí se bude na svatého Štěpána vařit.

Najít podle druhu koupeného masa nějaký příhodný recept pak v současné internetové epoše není pro nikoho problém. Nemluvě o klasických kuchařských knihách. Jen by se asi mělo jednat o recept jednoduchý (z časových důvodů) a alespoň jednou už vyzkoušený.

Zanechte odpověď