Slovník cizích slov říká, že couvert (kuvér) je „v restauracích vyšších cenových skupinách restaurační poplatek za stolování (volné použití pečiva, hořčice, křenu a podobně) zahrnutý do ceny hlavního jídla.“ Že bude couvert k ceně jídla připočítán, musí být uvedeno na jídelním lístku. V takovém případě má zákazník dvě možnosti – buď couvert zaplatit, anebo si najít jinou restauraci. Couvert bývá častým předmětem diskusí o gastronomické úrovni té které restaurace. Diskutující jsou obvykle nespokojení hosté.
Couvert neučiní restauraci „lepší“
Řazení restaurací do cenových skupin je zastaralá metoda z dob socialismu, kdy se podniky dělily do skupin od jedné do čtvrté. V současné době nic takového neplatí, a tak je možno zcela otevřeně říct, že couvert požadují restaurace dražší až drahé. Ale ne všechny.
Je zcela na vůli provozovatele, zda bude či nebude couvert účtovat – a co je v tom poplatku za stolování zahrnuto.
Sofistikovaní majitelé/provozovatelé restaurací s vyšší úrovní služeb a cen jídla ony služby za stolování prostě rozpočítají do ceny pokrmů, jako přidanou hodnotu. Nedostanou se tak do nepříjemné situace, kdy zákazník nechce platit za něco, co nevyužil, což se v případě couvertu mnohdy stává.
Jaké podoby může mát couvert?
Jaké podoby může mát couvert?
- Například to je neobjednaný košíček s pečivem a nějakou pomazánkou, kterými host může uklidnit vnitřnosti nabuzené k trávení při pročítání jídelního lístku, a zpříjemnit si tím dobu čekání na připravované jídlo.
- Nebo to je karafa vody, postavená na stůl bez ohledu na objednávku nápoje.
- Couvert za stůl prostřený sklem a porcelánem, i když si host objedná „jen“ kávu a zákusek.
- A jiné možnosti
Je-li pečivo čerstvé, pomazánka lákavá a ve vodě „plave“ kousek citronu či máty, host tu desetikorunu nebo i dvacku zaplatí – a jen si pomyslí něco o „dobré“ restauraci.
- Je-li ovšem couvertem míněna třeba velká dochucovací souprava k objednanému tatarskému bifteku, host se může zdráhat platit za to. K tataráku koření přeci patří.
- Právě tak jako ke snídani patří pečivo,
- k párkům hořčice,
- k tlačence cibule (zejména, je-li uvedena na jídelním lístku).
Odborníci na provoz restaurací připomínají: v dobré restauraci host nemůže platit ta něco, co si neobjednal.
Ale praxe je mnohdy jiná, a zákazník platí, i když se pečiva, vody, dochucovací soupravy a podobně ani nedotkl, ba, dokonce to při servírování odmítl.
Je couvert legální?
Má na účtování couvertu provozovatel právo? Má, ale host o tom musí dopředu – ještě před objednávkou – vědět. Proto musí být tato cena za servis v konečné výši uvedena na jídelním lístku.
Host má možnost/právo, služeb restaurace nevyužít a odejít někam jinam. Je ale dost obvyklé, že host v případě účtovaného couvertu přijme podmínku couvert zaplatit, ale nedá žádné spropitné, nechá si tak zvaně „do koruny“ vrátit drobné. A příště zřejmě zvolí jiný podnik.
Jestliže couvert na jídelním lísku uveden není, je to posuzováno jako klamání spotřebitele. Takovému podniku může Česká obchodní inspekce vyměřit nemalou pokutu.
Ilustrační foto: pixabay.com