Cukrovka: Příznaky a projevy

Cukrovka dnes není chorobou neobvyklou ani u dětí. Tři příznaky většinou signalizují tuto nemoc: intenzivní a neustálá žízeň, větší denní množství moči a často hubnutí doprovázené únavou. Pokud je zjistíme, neodkládejme návštěvu lékaře.

Cukrovka má typické příznaky

Cukrovka neboli diabetes mellitus je porucha látkové přeměny, vyznačená zvýšeným obsahem cukru v krvi a zvýšeným vylučováním cukru v moči (normálně cukr v moči není přítomen). Je spojena s narušením přeměny tuků, bílkovin i minerálů. Nemoc začíná většinou plíživě – únavou, pocitem žízně, suchostí ústní sliznice, svěděním pokožky, častějším močením (zejména v noci), nechutenstvím a následným hubnutím. V případě výskytu těchto příznaků je vhodné co nejdříve vyhledat lékaře a provést příslušné laboratorní vyšetření moče a krve.

Léčba cukrovky

Chceme-li zabránit pozdějším komplikacím (očním, cévním, nervovým, ledvinovým apod.), je zapotřebí celoživotně dodržovat dietu s vynecháním cukru a omezovat nadváhu.

• Je třeba jíst pravidelně, šestkrát denně, v menších kvantech, hodně zeleniny.
• Cukr v dietě lze dnes nahradit moderními sladidly – novinkou je například sladidlo na bázi aspartámu. Mezi speciální diabetické nápoje obsahující vedle zinku, železa, hořčíku, draslíku, selenu, vitamínu C a A, i trojmocný chróm.
• Z dalších látek, které se doporučují, je zapotřebí biologicky vázaný hořčík.Uplatňuje se v dlouhodobé prevenci cévních a nervových komplikací u cukrovky. Muži potřebují denně 350 mg a ženy 300 mg hořčíku. Je hodně obsažen v listové zelenině a jeho pravidelný příjem lze zajistit i pitím minerální vody s vyšším obsahem magnézia.

Dieta a pevný režim

Zázračné diety, byliny v případě cukrovky nepomáhají. Jediná možnost je inzulín, a to co nejdřív, aby se snížila na minimum možnost komplikací postihujících zpravidla osoby dlouhodobě nemocné cukrovkou (poruchy zraku, ledvinové obtíže, cévní choroby).

Druhým cílem léčení cukrovky je psychicky připravit nemocného (nebo dítě i jeho rodiče) na tuto chorobu, na specifický režim. To by však v žádném případě nemělo znamenat izolaci malých diabetiků, ale naopak. Jejich život by se neměl přizpůsobit cukrovce, ale léčba by měla pomoci dětem žít jako jejich vrstevníci.

Hypoglykemické kóma

Nalezneme-li pacienta s cukrovkou (obvykle má u sebe diabetický průkaz) s těžkou poruchou vědomí, musíme předpokládat, že se jedná o sníženou hladinu cukru, neboli hypoglykémii. Nemocný dýchá povrchově (nikoli zhluboka) a má spíše zpocenou, než suchou kůži.

1. Je-li schopen příjmu potravy, podáme mu sladkou tekutinu nebo cukr (5 – 10 kostek).
2. Jakmile se stav vědomí zlepší, dáme mu napít. Vhodná je minerálka nebo mineralizovaná voda.
3. Není-li možné podat cukr, je nutné, co nejrychleji aplikovat do žíly 20 – 40 ml čtyřiceti procentní glukózy.
4. Není-li to možné, buď pro křeče či pro nezkušenost člověka poskytujícího laickou pomoc, lze dát většinou injekci glukagonu do svalu. To ovšem za předpokladu, že ho má pacient při sobě.
5. Jinak je nutný co nejrychlejší transport do nemocnice či k nejbližšímu lékaři.

Hypoglykémie začíná obvykle zmateností, třesem, slabostí, pocením, bušením srdce, někdy křečemi. Zmatenost může přejít až v bezvědomí. Většina diabetiků je dobře poučena a tak příznaky včas rozpozná a jejich rozvoji předejde tím, že sní něco sladkého. V každém případě je však zapotřebí, aby bylo poučeno i okolí pacienta, protože laická první pomoc může život diabetika, ohroženého hypoglykémií zachránit.

Hypoglykemické kóma totiž nastupuje mnohem rychleji než kóma hyperglykemické (způsobeného nedostatkem inzulinu v krvi). I když laik udělá chybu a nerozezná v rámci první pomoci kóma hyperglykemické od hypoglykemického, není situace tak dramatická, protože se pacient s hyperglykémií stačí včas dopravit do nemocnice, kde se zahájí léčba.