Děkabristé

Filozofie nepřítele jako vzor pro zamýšlený puč ve vlastní zemi vlastní? I tak by se daly volně vyložit kořeny, z kterých vyrostly skupiny vojenských důstojníků v carském Rusku, které se pokusily o povstání proti despotickému vedení země. Proč děkabristé? K pokusu o povstání, jehož cílem bylo otevření Ruska progresu, se událo v roce 1825, v měsíci prosinci, rusky děkabru.

Zastavit zvůli „samoděržaví“ v Rusku

Pohyb  Evropou, zejména pobyt v Paříži, zanechal v mladých ruských účastnících Války šesté koalice (1812–1814) silné dojmy. Do Ruska se vrátili s novým pohledem na život v Rusku:

  • zkostnatělost,
  • carský despotismus (samoděržaví),
  • nesvoboda.

Inspirovalo je osvícenectví a revoluční hnutí v evropských zemích. Chtěli změnit život v Rusku, zlepšit carský vojensko-feudální systém, toužili po větší svobodě, konstituční formě vlády…

V Rusku začaly vznikat tajné spolky, v nichž se debatovalo o poměrech doma i v Evropě. Z kontrastu mezi Evropou a carským Ruskem narůstala touha i odhodlání stav věcí veřejných v Rusku změnit. Příklady z Evropy dokládaly, že osvícenské reformy jsou prospěšné.

  • Vznikla tak zvaná Posvátná družina – společenství progresívních důstojníků hlavního štábu v Petrohradě.
  • V roce 1816 vznikl Svaz spásy, první ruský revoluční tajný spolek pomýšlející na státní převrat.

Smrt cara Alexandra I.

V prosinci 1825 zemřel nečekaně ve věku 47 let car Alexandr I. To bylo tak:

  • V roce 1825 začala mít carevna problémy se zdravím a lékaři usoudili, že by měla pobývat ve vlídnějším podnebí.
  • Jelizaveta se 15. října/27. října přestěhovala do Taganrogu u Azovského moře, Alexandr ji doprovázel.
  • Dne 17. listopadu/29. listopadu 1825 Alexandr onemocněl. Z původně diagnostikovaného nachlazení se vyvinul tyfus.
  • Nemoci 19. listopadu/1. prosince 1825  nemoci podlehl.

(Dvojí datum je uvedeno proto, že se Rusko řídilo pravoslavným kalendářem, který se za juliánským opožďoval.

Car zmařil „děkabristům“ plány povstání

Dne 26. prosince 1825 (podle juliánského kalendáře to bylo 14. prosince) se skupiny mladých šlechticů a důstojníků shromáždily na Senátním náměstí v Petrohradě. Důstojníci měli složit přísahu novému caru Mikulášovi I., což ovšem odmítli. Měli v úmyslu:

  • zmocnit se pomocí vojenského převratu vlády nad zemí,
  • sesadit cara
  • a přeměnit Rusko na konstituční monarchii či  republiku.
  • Chtěli přinutili senát, aby souhlasil s konstituční formou vlády v Rusku.

Jenže senátoři složili přísahu novému carovi už brzy ráno. Tak zmařil Mikuláš I. poslední šanci legalizovat povstání.

„Car Mikuláš I. se třikrát pokoušel s povstalci vyjednávat, ale ti jakékoli tyto pokusy odmítali a odpovídali na ně palbou, přičemž zastřelili hrdinu napoleonských válek hraběte Miloradoviče. Po selhání pokusů o vyjednávání carská vláda potlačila vzpouru silou. Povstalci nebyli příliš dobře organizováni – velitel povstání kníže Trubeckoj se nedostavil. Nenašli ani spojence v jiných městech, a proto měl tento pokus jen malou naději na úspěch. Povstání bylo proto potlačeno, z jeho vůdců bylo pět popraveno, další byli posláni do vyhnanství na Sibiř a zbaveni svých důstojnických hodností. Na řadové povstalce čekal obávaný „běh uličkou“ podél řady asi tisíce vojáků, kteří je švihali železnými pruty,“ uvádí se v české verzi Wikipedie.

Soudy a sibiřská vyhnanství

Po potlačení povstání car Mikuláš I. jmenoval vyšetřovací komisi a následovaly půlroční výslechy obžalovaných.

  • Vyslechnuto bylo přes tisíc osob.
  • Souzeno bylo 578 „děkabristů“, z toho 456 vojáků.
  • K trestu smrti oběšením bylo odsouzeno pět hlavních představitelů (Pestěl, Muravjev, Rylějev, Bestužev-Rjumin, Kachovskij).
  • Sto dvacet dalších bylo deportováno do vyhnanství na Sibiři.

Zanechte odpověď