Často to slovo používáme, ale možná přesně ani netušíme, co znamená. Nebo jestli tuto poruchu nebo spíše nemoc máme. Většina těch, kteří o sobě tvrdí, že jsou deprivovaní, totiž deprivací ve skutečnosti netrpí. A kdo jí trpí, měl by s tímto stavem rychle něco udělat, jinak je jeho další život v ohrožení.
Pokud se na tento pojem, který pochází z latinského slova privo (neboli zbavit), podíváme podrobněji, můžeme ho přeložit jako zbavení se či zřeknutí něčeho pro člověka důležitého. A to nejčastěji citů – proto se také pojem často překládá jako citové strádání. Postižený trpí nedostatečným uspokojováním svých potřeb, je mu odpíráno to, co požaduje a po čem touží.
Nejde přitom o to, že by si třeba žena chtěla koupit drahou kabelku, na kterou nemá dost peněz (i když i to lze v určitém případě považovat za deprivaci). Tato nemoc se obvykle projevuje v oblasti psychické, sociální, motorické a biologické. I když deprivace sama o sobě ještě nebezpoečná není, její následky a dlouhodobé působení už ano.
Příčiny
Deprivace vzniká ve chvíli, kdy nejsou uspokojeny základní potřeby člověka. Může přitom jít o cokoliv – pokud jsme nuceni pobývat ve tmě a neuvidíme střídání dne a noci, pokud musíme jen sedět nebo stát a nemůžeme dělat jiný pohyb, pokud nám chybí láska, ztratíme sociální kontakty, přátele či zaměstnání, pokud nedostaneme dlouhodobě najíst či napít. To vše se pak odráží na psychice člověka, který začne být deprivovaný a trpí pocity zoufalství, beznaděje nebo pak i rezignace. A i když se deprivace, stejně jako její příčiny, u každého projevuje jinak, je třeba ji řešit a nesetrvávat v tomto rozpoložení.
Projevy
Pokud nejsou uspokojeny lidské potřeby, člověk se na tyto potřeby začne upínat. A vynakládá pak veškerou zbylo uenergii na to, aby dosáhl jejich naplnění. V pozdějších fázích ale může začít být rezignovaný, přestává komunikovat, uzavírá se sám do sebe a začnou se objevovat deprese nebo dokonce i sebevražedné sklony. Pokud jde navíc o bilogickou deprivaci, kdy je člověku upíráno jídlo, pití nebo zkrátka jen vyvážená potrava, strádá dotyčný i fyzicky a vše se projevuje na jeho fyzičce – slábne, začnou mu špatně fungovat orgány i mozek a vše může skončit smrtí.
Léčba
Kdo má pocit, že trpí deprivací – a nebo kdo ji odhalí u někoho ze svého okolí, měl by začít jednat. A to tím, že znovu dosáhne uspokojení svých potřeb. Pokud to tedy jde. Jedná se o psychický problém, takže pokud se vše napraví, citová i psychická stránka nemocného se většinou brzy vrátí do normálu. Pokud je ovšem dotyčný vystavován tomuto stavu dlouhodobě, může se začít měnit jeho osobnost, upadne do depresí a pak je návrat těžký. Je třeba pomoc odborníků, a to halvně psychologa a psychiatra. A nejhorší je, pokud někoho podobné deprivaci vystavujeme cíleně – třeba mu cíleně odpíráme projevit vřelé city a lásku nebo se jedná o způsob mučení vězňů. Pak jsou následky takřka nevyléčitelné a dotyčný se s nimi potýká po celý zbytek života.