Může se zdát, že ghí je cosi nového a moderního, co k nám přišlo ze zahraničí. Není to úplně pravda. Je spíš znovuobjevené. Ghí doporučuje ajurvéda, stará indická medicína, která ho považuje za elixír života. Najdeme ho také v čínské medicíně. Málokdo však ví, že ho znaly i naše babičky a prababičky a ve vaření ho používala i Magdalena Dobromila Rettigová. Název ghí pochází ze sanskrtu, česky bychom mohli říct přepuštěné, přepouštěné či přečištěné máslo. Co je na něm tak skvělého?
Přepuštěné máslo je čirý tuk žlutavé barvy, který má mnohem vyšší teplotu přepalování než původní máslo. Zatímco u původního másla je to asi 150 – 180 stupňů, u přepuštěného másla asi 200 – 250 stupňů. Platí tedy, že se při jeho použití ke smažení nebude tolik přepalovat. Protože neobsahuje mléčnou bílkovinu, nežlukne a na chladném a suchém místě vydrží klidně několik měsíců. Jeho chuť a vůně je slabě nasládlá a oříšková. Navíc je zdravé, prý snižuje hladinu cholesterolu, je dobré na trávení, obsahuje vitamíny a minerály.
Můžeme ho natírat na pečivo, použít při pečení moučníků i smažení, vaření i restování či omastit jím různé kaše.
Postup
Abychom vyrobili ghí, musíme z másla odstranit to, co není čistý tuk.
Použijeme hrnec s tlustým dnem, máslo nakrájíme na menší kousky a začneme pomalu zahřívat. Když je máslo rozpuštěno, ztlumíme plamen na minimum a necháme ho chvíli bublat. Na povrchu uvidíme bílou pěnu, na dně se také budou tvořit usazeniny. Pěnu sbíráme a dáváme do misky vedle, občas promícháváme. Když jsme už všechnu pěnu sebrali, další se netvoří a ghí je žlutavé a čisté a bublání už se neozývá, máme v podstatě hotovo. Přes jemné sítko procedíme do sklenic a necháme vychladnout a uložíme v chladu. Sebraná pěna se dá použít do těst nebo různých kaší.