Domácí vzdělávání je rovnocenná alternativní forma školního vzdělání.
V České republice je domácí vzdělávání od 1. ledna 2005 uzákoněno jako jedna z forem individuálního vzdělávání pro žáky prvního stupně základní školy. Znamená to, že žák si v domácím vzdělávání plní povinnou školní docházku. Jedná se ovšem zatím o vzdělávání na 1. stupni ZŠ (tj. 1. až 5. třída základní školy) a mělo by být umožněno na všech školách. V současné době se tímto způsobem vzdělává v ČR méně než 500 žáků.
Pro informaci uvádíme, že v ČR probíhá experimentální ověřování domácího vzdělávání na druhém stupni základních škol (6. – 9. třída).
Podmínky domácího vzdělávání
K nejdůležitějším podmínkám, za kterých probíhá individuální vzdělávání, patří následující:
- rodič (zákonný zástupce) může o domácí vzdělávání dítěte zažádat v kterékoli základní škole v České republice,
- povolení domácího vzdělávání vydává ředitel ZŠ, kam byl žák přijat k plnění povinné školní docházky, na základě oprávněné žádosti,
- k žádosti o domácí vzdělávání je nutná zpráva z poradenského zařízení (PPP nebo SPC), která dokládá „specifické vzdělávací potřeby“ dítěte – např. výjimečné nadání, poruchy učení, problémy v sociální oblasti,
- žáci jsou vzděláváni v souladu s platným standardem základního vzdělávání (tj. v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem, se Školním vzdělávacím programem školy, na které je dítě zapsáno),
- dítě vzdělávají jeho rodiče nebo jimi pověřená osoba na vlastní náklady, škola poskytne rodičům pouze základní učebnice,
- žáci se mohou účastnit mimoškolních aktivit dané základní školy,
- osoba, která žáka vzdělává, musí mít alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou,
- nejméně dvakrát za školní rok jsou výsledky domácího vzdělávání hodnoceny. O pololetí a na konci školního roku se žák dostaví do školy, kam je přihlášen k individuálnímu vzdělávání, a je přezkoušen z příslušného učiva probíraného podle plánu ve škole. Žák je hodnocen a dostane vysvědčení. Výsledek hodnocení bývá žákům vydáván obvykle ve formě slovního hodnocení (podobu mohou navrhnout rodiče),
Domácí vzdělávání – proti a proti
Domácí vzdělávání je výjimečná forma vzdělávání, která je zařazována pouze ve zvláštních případech. Jako zvláštní forma vzdělávání má své výhody i nedostatky.
Nedostatky
Dítě, které nenavštěvuje školu, má nedostatek sociálních kontaktů se svými vrstevníky. Je na rodičích, aby dítěti umožnili přístup do náhradního kolektivu.
Rodičům může chybět srovnání znalostí dítěte s jeho vrstevníky.
Rodiče nemají zpětnou vazbu, zda učí dobře. Až v průběhu domácího vzdělávání zjišťují, jak je práce náročná, kolik vyžaduje trpělivosti, zda ji zvládnou. Je vhodné navštěvovat různé kluby doma vzdělávajících rodičů a internetová fóra pro výměnu zkušeností.
Jeden z rodičů nemůže být zaměstnán, rodina má nižší příjem.
Výhody
Rodič své dítě zná, ví, jak ho motivovat. Nemusí dítě testovat ani známkovat, protože při každodenní práci s ním ví, co mu jde a co ne.
Učení může být přirozenou součástí dne, je možné uzpůsobit výuku aktuálním podmínkám.
Výuka probíhá rychleji, nezdržuje ji opakování a procvičování s ostatními.
Dítě při sledování chodu domácnosti bezprostředně vidí, k čemu své znalosti a dovednosti potřebuje, jak je může uplatnit.
Možnost volby
Je na uvážení rodičů dětí se specifickými vzdělávacími potřebami, jako jsou např. poruchy čtení, psaní, soustředění, chronická onemocnění, handicap, nebo naopak mimořádné nadání, aby zvolili pro svoje dítě nejvhodnější formu vzdělávání.