V chirurgii se drény využívají poměrně často. Přichází ke slovu vždy, když je třeba z rány odvádět nějakou nežádoucí tekutinu. Můžou být zhotoveny z různých materiálů, může se lišit i princip, na kterém samotný odvod tekutin funguje.
Hlavním cílem drenáže je napomoci k rychlejšímu a lepšímu hojení. Pomocí drénu může být odváděna krev, hnis nebo třeba žluč. Drény se používají po operacích v dutině břišní, ale třeba i po operaci kloubních spojů. Postupem času se vyvíjely až do dnešní podoby.
Různé systémy
Podle použitého materiálu můžeme oddělit mulové, rukavicové a silikonové drény. Dále můžeme odlišit 
drenáž vzlínavou, podtlakovou nebo spádovou. Při spádové drenáži je vlivem gravitace odváděna tekutina z těla do sběrného sáčku. Z podtlakové je nejznámější tzv. Redonův drén, kdy je silikonová hadička vedena do sběrné nádoby. Z vzlínavé drenáže jsou tekutiny nasávány z rány do krycího obvazu.
Pooperační péče
Pacient by měl být informován o tom, proč drén v těle má, jak je nutné o něj pečovat. Je velmi individuální, jak tuto skutečnost snáší.
Důležité je dbát na udržení čistoty místa, odkud drén vychází. Běžně se převaz provádí po 24 hodinách, pokud by došlo k nasáknutí obvazu tekutinou, je provedena kontrola lékařem. Je to obdobné jako s péčí o operační ránu – je nutné předejít riziku zavlečení infekce.
Hnis či krev jsou z rány odváděny do sběrné nádoby. Je nutné dbát na to, aby nedošlo k nechtěnému zaskřípnutí hadičky, a tekutina mohla volně vytékat do nádoby. V nemocnici se kontroluje obsah nádoby – z hlediska barvy, konzistence i množství vyloučené látky.
Pokud už není drén zapotřebí, lékař jej z těla vytáhne. Nejprve se odstraní krycí vrstva, místo se očistí dezinfekčním roztokem, drén se vytáhne (postup záleží na jeho principu) a rána se překryje.