Český jazyk patří mezi ty s tou absolutně největší slovní zásobou. Ta se samozřejmě postupně obměňuje, a to podle toho, jak často lidé jednotlivé výrazy používají, či naopak nepoužívají. Zatímco nová slova prakticky neustále vznikají, jiná zase zanikají, což je absolutně přirozený proces typický asi pro jakoukoliv řeč.
Jak vznikají nová slova?
Jedním ze způsobů, kterým se do jazyka nová slova dostávají, je přejímání. Obecně se pak dá říci, že v současné době naše mateřština přejímá nejvíce slov z angličtiny, ale nebylo tomu tak vždy. V historii jsme si spíše „vypůjčovali“ slova z němčiny, popřípadě také latiny, což se pojí především s oblastmi vědy, případně medicíny, ale i jiných jazyků, čímž se už tak trochu dostáváme k tématu tohoto článku, jimž je slovo dystopický. Víte co znamená?
Co znamená, když se o něčem řekne, že je dystopické?
Když se řekne dystopický, nebo samotné základové slovo dystopie, řadě z nás se možná v první moment vybaví jiné podobně znějící slovo, jímž je utopie. Je to logické, je daleko více využívané a zakořeněné v běžně komunikaci. Zároveň to ale s dystopií vcelku úzce souvisí. Jak?
Utopie a dystopie
Zatímco utopie představuje myšlenku jakési ideální lidské společnosti, případně státu, kdy vše funguje, tak jak má, dystopie je jeho přesným opakem. Označuje tudíž takovou společnost, která se absolutně vymkla kontrole. Taková společnost poté utlačuje své členy, případně je dokonce přímo vykořisťuje a porušuje jejich základní lidská práva. Patrně nejslavnější dystopií alespoň co se týče literatury je román 1984 od britského spisovatele George Orwella. Z podobného ranku je pak i jeho další neméně slavný počin, a sice Farma zvířat.
Předpona -dy, -di
Dystopický, disharmonický, ale třeba i dyslexie, disproporce, atp. Víte, co tato slova mají společného? Ano, tušíte správně, je to právě předpona -dy, případně její alternativa -di. Ty obecně symbolizují něco záporného nebo vadného, případně kontrastního. Samotné slovo dystopie pak pochází z řečtiny, přičemž první zmínky o jeho použití se dají najít již v období antiky. Druhá část slova, a sice topos, se dá přeložit jakožto místo. Existuje dokonce celý vědní obor, který se nazývá toponomastika, a ten se věnuje třeba tomu, jakým způsobem vznikají názvy pro různá místa, ale své uplatnění má i v literatuře. To ale spíše jen tak pro zajímavost.
Používání cizích slov
Používání cizích slov je obecně spojeno s jistou nejistotou a nepochopením, proto je potřeba je používat pouze v momentě, kdy jste si jisti, že je užíváte vhodně a ve správném kontextu. Vyvarujete se tím zbytečných faux pas způsobených neznalostí. Pokud jste dosud nevěděli, co znamená, když se o něčem řekne, že je dystopické, teď už to můžete směle zařadit do svého slovníku. Mimochodem, průměrný Čech využívá při konverzaci něco mezi pěti až deseti tisíci slovy, zatímco je schopen rozumět zhruba šestinásobku. Čeština jako taková pak obsahuje přinejmenším dvě stě padesát tisíc, ale jak již bylo řečeno, neustále se obměňuje.