Elektivní mutismus

Na první pohled to může vypadat jako běžná dětská stydlivost. Dítě přijde do nového kolektivu nebo se u vás objeví nějaká návštěva a z nejmenšího člena rodiny se náhle stává nemluvící socha. Jenže může jít o hlubší psychický problém, který je třeba co nejdříve řešit s odborníkem.

Takzvaný elektivní mutismus, často nazývaný také mluvní negativismus, se většinou objevuje u dětí předškolního věku. V přítomnosti rodiny je dítě veselé a mluvné, ale pak přijde situace nebo setkání s osobou, se kterou odmítá komunikovat. Často se tak děje ve školce, kde na problém přijdou učitelky. Ale někdy se vše odhalí až ve škole. Vše se ale dá snadno spravit – jen to chce trpělivost a čas věnovaný dítěti.

Příčiny

Při elektivním mutismu jde o to, že dítě umí mluvit, ale nechce. Problém se objevuje až ve chvíli, kdy je plně schopno dorozumívat se s okolím. Pak ale nečekaně a jen v určitých situacích nastává jakoby ztráta řeči. Odborníci již odhalili, že jde o psychologický problém, který je na hranici logopedie, psychiatrie a foniatrie. Nejčastěji je diagnostikován u dětí, ale může se objevit i u dospělých – tehdy většinou doprovází jiný psychický problém, jakým jsou třeba schizofrenie či poruchy osobnosti. A jde často o podvědomou reakci na nějaký konflikt, prožité trauma nebo může jít o sociální fóbii.

Projevy

Nemoc se projevuje tak, že jindy mluvné a živé dítě najednou odmítá vydat jediné slůvko. Je schopno komunikovat spíš neverbálně, tedy gesty, ale ne slovy. Nejčastěji se to děje jen u nějaké skupiny lidí nebo v určitých situacích. Běžné jsou chvíle, kdy se elektivní mutismus objevuje ve škole, u lékaře nebo s určitými osobami. Ty si dítě nebo postižený dospělý ale nevybírají vědomě. Problém postupně jedince vyčleňuje z kolektivu a je třeba pomoci odborníka, aby nemocného dokázal začlenit zpět do společnosti.

Léčba

Pokud se takováto nemoc odhalí, nepomůže návštěva logopeda – postižený jedinec totiž dokáže v určitých chvílích bez potíží komunikovat. Vhodná je návštěva psychologa nebo dětského psychiatra. Léčba spočívá v pomalém postupu, kdy dítě nesmí být do mluvení nuceno. Nejprve se učí reagovat na pokyny, pak se u něho objevuje tichý souhlas nebo úsměv. Velmi pomáhá také práce ve dvojicích. A postupně se nemocný dostává do stále širšího okruhu lidí, se kterými komunikuje a zvyká si na podobné situace.

Prevence

Tomu, aby se elektivní mutismus objevil, se dá alespoň částečně předcházet. Rodiče by především měli být obeznámeni s tím, o co jde, a netlačit na dítě. Ale zároveň by měli dbát na to, aby bylo schopno komunikovat i ve větší skupině lidí. Větší pozornost je třeba věnovat zejména introvertům, kteří neradi mluví s větší skupinou lidí nebo s cizími. Hlavní je nenutit je do mluvení s lidmi nebo před lidmi, pokud je jim to nepříjemné. Na podobné stresové situace pak totiž mohou reagovat právě zarytým mlčením.

Zanechte odpověď