Eliška Přemyslovna byla poslední českou královnou z dynastie Přemyslovců, přesněji řečeno poslední Přemyslovec, který usedl na český trůn. I když je osud české královny, která žila na počátku 13. století a zemřela v pouhých třiceti osmi letech zajímavý, český národ ji má v paměti zejména coby manželku Jana Lucemburského, a především matku nejoblíbenějšího českého krále. „otce vlasti“ Karla IV.
Princeznám se nežilo jako v pohádkách
Eliška zvaná Přemyslovna se narodila 20.ledna 1292 jako třetí dítě (a druhá dcera) českého krále z rodu Přemyslovců Václava II. Její sourozenci, kteří se dožili dospělosti, byli:
- Václav III. (6. října 1289, Praha – 4. srpna 1306, Olomouc, pocházel z dvojčat, ale sestra zemřela v útlém věku),
- starší sestra Anna Přemyslovna (15. října 1290 – 3. září 1313), vdala se za Jindřicha Korutanského, který se po náhlé smrti Václava III. stal na dva týdny českým králem,
- mladší Markéta Přemyslovna (21. února 1296 – 8. dubna 1322) – do zájmů okolo českého trůnu nijak nezasahovala,
- Anežka Přemyslovna (15. červen 1305 – 1336 nebo 1337) – narodila se z druhého manželství Václava II.
Eliška Přemyslovna: Důležitá „stará panna“
Život přemyslovských princezen nebyla žádná přepychová idyla z pohádky. Malá Eliška Přemyslovna byla dána na vychování do kláštera svatého Jiří na Pražském hradě. Jedinou oporou pro malou dívku bylo, že představenou kláštera byla její vlastní teta Kunhuta Přemyslovna (dcera Přemysla Otakara II. s sestra Václava II.).
Když jí bylo pět let, matka dětí královna Guta Habsburská zemřela. Otec Václav II. který byl i králem polským, se sice v roce 1300 znovu oženil s dvanáctiletou Alžbětou Polskou (známější jako Ryksa Elżbieta, Eliška Rejčka), ale v roce 1305, ani ne týden po narození dcery Alžběty Přemyslovny, král umírá. Elišce Přemyslovně bylo v té době třináct let (byla jen o čtyři roky mladší než než sedmnáctiletá ovdovělá královna).
Na český trůn po smrti Václava II. přirozeně usedl jeho syn Václav III. Českým a polským králem byl korunován v roce 1305. Za dosud nevyjasněných okolností byl Václav III. v srpnu 1306 zavražděn v Olomouci. Tím přišly Čechy nejen o mladého krále, ale i posledního mužského potomka dynastie Přemyslovců.
Eliška Přemyslovna byla po bratrově smrti tak „akorát“ na vdávání a stala se důležitým aktérem v úsilí o český trůn. Po krátké epizodě s Jindřichem Korutanským (manžel sestry Anny Přemyslovny) se českým králem stal Rudolf Habsburský, který se neoženil svobodnou Přemyslovnou Eliškou, ale s její nevlastní matkou, Eliškou Rejčkou.
Na český trůn se po Rudolfově náhlé smrti znovu vrátil Jindřich Korutanský, přemyslovská princezna zatím zůstávala neprovdána. Odmítla nabídky pro ni nedůstojných svazků, král ji nechal pro neposlušnost uvěznit, ale ona uprchla. Shromáždila kolem sebe skupinu vlivných šlechticů a opatů. Ti v její svatbě viděli i řešení proti Jindřichu Korutanském. Elišce vybrali syna římskoněmeckého krále Jana Lucemburského.
Janův otec Jindřich VII. překonal počáteční obavy (nevěstě už bylo osmnáct let, Janu Lucemburskému čtrnáct), a tak se dne 1. září 1310 konala svatba. Hned po ní Jan Lucemburský vojensky obsadil Čechy, což Jindřicha Korutanského přimělo k útěku. Korunovace Jana a Elišky Přemyslovny se konala 7. února 1311.
Manželství bez lásky i shody
Manželství, které se zpočátku jevilo slibně, nebylo šťastné, a to jak po stránce osobní, tak i z pohledu panovnických záměrů. V osobním životě nebyl Jan spokojen s tím, že mu za pět let manželství Eliška Přemyslovna porodila jen dvě děti, bohužel dívky. Rodina jej přestává zajímat a čím dál víc času tráví v cizině.
Zatím Eliška v rodné zemi má panovnické tendence: nechá uvěznit Rejččina druha Jindřicha Lipé, po kterém se nedobré vztahy mezi „královnami Eliškami“ už nedá skrývat. Situaci se začne říkat „válka dvou královen“. Když je pán z Lipé propuštěn, král Jan mu dále odepírá svou přízeň, což nese Přemyslovna nelibě.
Nicméně se jí dostává zadostiučinění – i velké radosti – po narození kralevice Václava, který později přijal jméno Karel a do dějin vstoupil jako Karel IV.
Jan Lucemburský vede zahraniční politiku v rozporu se svou vůlí, aby uklidnil situaci a vyhověl části české šlechty. Později začne Elišku Přemyslovnu podezírat, že jej chce zbavit trůnu, na který by byl předčasně usazen Václav. Eliška je nucena nedobrovolně pobývat na hradu Lokti či na Mělníku. Eliška se dokonce pokusí shromáždit vojsko a obsadit Prahu, ale nakonec uznává Janovu převahu a vrací se dobrovolně na Mělník.
Král Jan Lucemburský byl v roce 1321 zraněn při turnaji, a tak se vrátil k manželce. Došlo ke sblížení, z kterého se narodil Jan Jindřich. Ale už o rok později dojde k další roztržce, jejíž příčinou bylo zatčení a mučení nevlastního bratra Elišky, levobočka Václava II.
Eliška, opět těhotná, odchází ke své dceři Markétě Lucemburské provdané v Dolním Bavorsku. U ní se Elišce narodí dvojčata Anna a Eliška. Král ji zastavil vyplácení důchodu, a tím ji donutil k návratu. K manželskému souladu už nikdy nedošlo. Děti se rozcházejí po celé Evropě.
Osamělá Eliška Přemyslovna se ještě snaží shromáždit podklady pro kanonizaci Anežky Přemyslovny, své pratety. V třiceti osmi letech ale Eliška umírá na tuberkulózu.