Empír

Empír byl umělecký styl, sloh, který počátkem 19. století zasáhl značnou část Evropy. Vycházel z klasických antických vzorů, kde převládala tvarová umírněnost, symetrie a čistota. Empír je také klasifikován jako druhá fáze neoklasicismu. I na našem území se nachází množství typicky empírových staveb.

Empír, císařský sloh

Empír, někdy se také vyslovuje jako „ámpír“, rovněž také zván slohem císařským, ovládl umělecké oblasti asi v letech 1804 až 1850.

Empír, empire, impérium, císařství. Císařem, kterému tento sloh vyhovoval, byl Napoleon Bonaparte. Žil sice  v letech 1769 až 1821, ale styl přetrval i po jeho smrti. Odrážel se v architektuře, urbanimismu, zahradní architektuře, v designu užitého umění, v oděvní tvorbě. Protože konec 18. století byl poznamenán archeologickými nálezy v Egyptě, odratila se egyptská insirace i v empírových detailech.

Empír v architektuře

Typickými architektonickými znaky a prvky empíru jsou symetrie, sloupová průčelí, monumentální schodiště, dórské a ionské sloupy, jednobarevné (bělavé nebo jemně pastelové tóny), trojúhelníkové tympanony. Typickou ukázkou empirových staveb jsou například:

•  Vítězný oblouk v Paříži (Arc de Triomphe du Carrousel)  z roku 1809 postavený Napoleonem. Je průchozí ze všech čtyř stran. Stojí v Paříži v 1. obvodu na place du Carrousel, západně od Louvru.),
• Staré muzeum (Aletes Museum) v Berlíně na Muzejním ostrově,
• Feláhova fontána (Fontaine du Fellah) je fontána v Paříži v 7. Obvodu na ulici Rue de Sèvres č. 97.

Rozdíl ve stavebvním stylu klasicistním a empírovým není příliš patrný.

V empírovém stylu bývaly upravován i zahrady kolem šlechtických sídel. Jednalo se anglické parky doplněné sochami a v antickém stylu a s antickou tématikou (řečtí a římští bohové, výjevy z antické mytologie, torza, která byla do podoby torz sochána), anebo motivy egyptské. Oblíbeným materiálem byl bílý mramor.

Empírový nábytek

Nábytek empíru se stal věrnou kopií římského nábytku. Čalounění bylo provedeno barevnými, zejména červenými látkami, které byly ve velkých sálech nezbytným do­plňkem. Napoleonovo vítězství nad Mameluky přineslo řadu egypt­ských motivů a nábytek získal ozdoby v podobě labutí, sfing, okřídlených lvů nebo chimér.
Úměrně k tomu došlo ale i ke zvětšení rozměrů nábytku. Sedací nábytek vyhovoval důstojnějšímu sezení ve vzpřímené poloze. Typické pro něj bylo loďkovité prohnutí opěradla nebo tvar připomínající káď.
Ve Francii začala být průmyslově vyráběna spirálová pera, která pohodlí sezení zvýšila.
Výzdobu nábytku tvořily antické dekorativní prvky – sloupy, pilíře, římsy, podpěry aj.

Důstojnost císařského nábytku deklarovaly velké leštěné plochy tmavého mahagonu nebo tvrdých exotických dřev, na nichž vynikaly bronzové a zlacené antické ozdoby. Měšťanský nábytek byl méně zdoben a zachoval si světlé klasicistní provedení.
Zdroj: n-i-s.cz/cz/empir/page/359/

Empírová oděvní móda

V dámské módě převládala inspirace antikou. Střih oděvů měl siluetu útlého živůtku pod prsy staženého a s volně měkce splývající směrem dolů se volně rozšiřující sukní. Typickým prvkem byla „košilka“ převázaná pod prsy stuhou – nejprve jednobarevná, později doplněna bílu výšivkou, která postupně nabývala na na bohatosti a barevnosti. V empíru nastal „diktát“ forem šatů pro určité konkrétní společenské události, ale i části dne. Začalo se striktně dodržovat, které oděvní doplňky k jakému typu šatů se hodí a nehodí.

Muži v empírové době nosily frak s vysokým zvednutým límcem, který měla i košile. Vázanky byly bílé. Kalhoty končily pod koleny a doplňovaly bílé punčochy. Později se nohavice zasunovaly do vysokých bot s holení (holínky). Typickou pánskou pokrývkou hlavy byl cylindr.

Empír na našem území, zámky

Jako učebnicové příklady empírových staveb na našem území se uvádějí zámky Kačina, Dačice, Veltrusy, ale šlechtických sídel nebo drobných staveb v empírovém stylu je možno vidět mnohem víc.

Foto: Zámek Kačina (jez)