Etopedie je speciálně pedagogická disciplína, která se zabývá rozvojem, výchovou a vzděláváním dětí i dospělých, kteří mají poruchu emocí a chování. Porucha emocí a chování je výrazem pro postižení, kdy se chování a emocionální reakce člověka liší od odpovídajících věkových, kulturních a etnických norem a mají nepříznivý vliv na jeho výkon v oblasti profesní, školní, sociální a v oblasti osobnostních dovedností.
Poruchy chování:
Disociální chování
Disociální chování představují mírné odchylky od normy, které se dají normalizovat důslednou výchovou. Patří sem i zlozvyky (nežádoucí návyky), např. kousání nehtů nebo trhání vlasů.
Asociální chování
Sem patří závažnější odchylky, které se ale stále pohybují v mezích zákona.
Antisociální chování
Jedná se o chování nebezpečné pro společnost a o porušování právních či společenských norem.
Nejčastější formy poruch chování jsou: lhaní, podvádění, krádeže, útěky z domova a toulání, agresivní a destruktivní projevy a abnormity psychosexuálního chování.
K poruchám chování patří i neurózy:
– v kojeneckém věku: poruchy příjmu potravy, poruchy usínání, plačtivost
– v batolecím věku: nepřiměřený negativismus, afekty, koktavost, různé fóbie, neurotické dumlání prstů, vytrhávání si vlásků, kousání nehtů
– v předškolním věku: pomočování, neudržení stolice, noční můry a děsy, bolesti břicha
– ve školním věku: zvracení, tiky, školní fóbie, neurotické deprese, zvýšená únava
Děti s neurózou potřebují pomoc psychologa nebo psychiatra. V některých případech je třeba práce s celou rodinou.
Do etopedie patří také delikventní činnost (činnost porušující zákony). Delikvencí dětí se zabývají etopedi ve spolupráci s psychology, lékaři, právníky, sociálními pracovníky i jinými pracovníky (podle potřeby).
V etopedii je velmi důležitá prevence. Jedná se jak o prevenci primární (zaměřenou na všechny lidi v podobě osvěty a poraden pro rodiče, učitele a veřejnost), tak o prevenci sekundární (zaměřuje se na ty, kteří mají nějaký problém – střediska výchovné péče, krizová a azylová centra).