Germány se nazývá skupina národů se stejným etnickými a jazykovým původem. Germáni pocházejí ze severní Evropy a užívají jazyky, jejichž základem je strogermánština. Germáni se do různých větví rozdělili v době železné.
Germáni: Stejný původ, stejný základ řeči
Germáni jsou národy, které používají germánské jazyky. Etnické skupiny starověkých Germánů se časově řadí do ještě předřímské éry. Mají stejný rodový a kulturní původ.
Podle současné klasifikace patří ke germánským národům:
- Afrikánci,
- Angličané,
- Dánové,
- Frísové,
- Holanďané,
- Islanďané,
- Němci,
- Norové,
- Rakušané,
- Skotové z Lowlands
- Švédové,
- Vlámové,
- a většina evropských Američanů.
O Germánech jsou zmínky již z antiky (z roku 100 př. n. l. a od Julia Ceasara ve spisu „Zápisky o válce galské“). Byli označováni za barbary nebo Gaizamannoz, muže s oštěpy, ze severní Evropy. Byli odlišováni od Keltů. Germány bylo Římany označováno víc kmenů.
Germáni, chovatelé dobytka
Podle archeologických nálezů obývali Germáni jižní Skandinávii a severozápadní Německo už v době 1000 až 500 př. n. l., tedy v éře pozdní doby bronzové. Například v jižní Skandinávii nebyly zaznamenány předgermánské místní názvy, což je dokladem dlouhé přítomnosti Germánů na tomto území.
Kultura Germánů byla jiná než kultura Keltů. Germáni nezakládali velké aglomerace (jako Keltové svá opidia), stavěli malé nezávislé osady a zdrojem jejich obživy byl především chov dobytka.
Západní Germáni se dělili na:
- Ingveoni (Ingvaeones) – při pobřeží Severního moře
- Istveoni (Istvaeones) – na dolním Rýnu a okolo Vezery
- Hermi(n)oni (Irminones) – u Labe a v jižním Jutsku
Severní Germáni – ve Skandinávii
Východní Germáni – na východ od Odry a horního Labe
Zde žijí Germáni, ale tam je Walha
Germánské kmeny byly svobodné. Vedli je jejich vlastní rodoví nebo volení vůdci. Jejich příslušníci si navzájem rozuměli. Jejich dialekty byly podobné, měli stejné mýty a božstva. Společnou identitu si uvědomovali. Negermánská území společně nazývali Walha. Tento slovní základ se objevuje v některých negermánských místopisných názvech: Wales (území obývali Keltové), Wallis ve Švýcarsku, Valonsko v Belgii, Valašsko v Rumunsku.
- Pragermánština byla samostatnou větví indoevropské jazykové skupiny. Je zajímavé, že se lingvistům podařilo starogermánštinu částečně rekonstruovat, a to metodou srovnáváním historicky známých germánských jazyků a dialektů.
V pátém století našeho letopočtu se germánské kmeny začaly stěhovat do všech směrů a na vzdálenost pro tu dobu skutečně značnou. Dostali se do Anglie, ale také na sever Afriky.
Germánské kmeny
- Alamani, Ambronové, Ampsivarové, Anglové, Angrivarové
- Batavové, Bavoři, Brukteři, Burgundi
- Canninefatové, Chamavové, Chasuarové, Chaukové, Cheruskové, Chattové, Cimbrové
- Dánové, Dulgubnové, Durynkové
- Fennové, Fosové, Frankové, Frísové
- Gétové, Gepidové, Gótové (Ostrogóti, Vizigóti)
- Hárové, Helisové, Hermunduři, Herulové
- Ingvaeones (Severomořští Germáni), Irminones (Polabští Germáni), Istvaeones (Rýnsko-veserští Germáni)
- Juthungové, Jutové
- Kvádové
- Langobardi, Lemové, Lugové
- Manimové, Markomani, Marobudové, Mattiacové
- Naharvalové, Nemetové, Nervové, Njarové
- Rugiové
- Sasové, Skirové, Semoni, Sitoni, Suioni, Sugambrové, Svébové (Svévové)
- Tencterové, Teutoni, Trevové, Triboci, Tudrové
- Ubiové, Usipetové
- Vikingové, Vandalové, Vangioni
Ilustrační foto: pixabay.com