Některá slova sice běžně nepoužíváme, ale procházejí kolem nás tak často, že nám od poslechu připadají známá, blízká. A třeba nad nimi vůbec neuvažujeme. Nebo si nechceme dělat veřejně ostudu přiznáním, že vlastně nevíme, co znamenají. A pak se objeví někdo čistý, upřímný, nic nepředstírající. Třeba dítě. I kolem něj slova procházejí, ale jsou mu méně známá a ono se nestydí zeptá se: “Co je to hegemonie? Proč říkají hegemonie? Jak se má slovu hegemonie rozumět?” Dokážeme okamžitě odpovědět? Stručně, jasně, přesvědčivě? A bude naše odpověď správná?
Hegemonie: Schopnost udržovat nadvládu bez vojenské síly
Hegemonie je slovo řeckého původu. Je to termín označující způsob udržování mocenského postavení určitého společenství (státní útvar, politická strana, vládní uskupení). Je to snaha o udržení stabilní situace bez použití ozbrojené síly. Vládnoucí síla prostřednictvím – pro hegemonii typických – prostředků nutí podřazené společenské skupiny k souhlasu s jednáním a názory třídy vládnoucí. Hegemonem je nazývána vládnoucí skupina či jedinec.
Pojem hegemonie
Termín hegemonie uvedl do slovníku italský marxistický filozof a teoretik Antonio Gramsci (1891 – 1937). Hegemonií označil:
“Schopnost dominantních tříd uplatňovat ve společnosti sociální a kulturní vůdcovství, jež však není realizováno přímo prostřednictvím násilí, ale spíše nepřímo – prostřednictvím ekonomické, politické a kulturní manipulace.”
Hegemonie Sovětského svazu a USA
Typickým příkladem hegemonie bylo mocenské rozdělení světa v tak zvané studené válce.
- Jednu stranu hegemonisticky ovládal Sovětský svaz (Československo bylo jedním z dokonale ovládaných států, který svou loajalitu dával najevo i po ozbrojeném obsazení území vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968).
- Na straně druhé stála hegemonie Spojených států amerických a jimi ovládaných stát§. Po rozpadu SSSR a socialistického bloku hegemonie USA nezanikla, naopak posílila.
Hegemonie vládnoucí politické strany
Česko se pro příklad hegemonie může podávat do své nedávné historie. Od roku 1946, respektive 1948 byla v Československu u moci jediná politická strana, Komunistická strana Československa. Třebaže má tato strana na svém neblahém kontě mnoho lidských životů, třebaže jejím účelům sloužily Lidové milice jako její mocenská síla, nelze říct, že by stranickou nadvládu získala přímým ozbrojeným konfliktem.
Komunistické straně se ale podařilo hegemonisticky ovládnout všechny oblasti společenského života, a to tak, že například i spolek zahrádkářů schůzoval pod transparentem „Ať žije KSČ.“
Podmanila si tisk, rozhlas, televizi, školství, tělovýchovu, sport.
Do lidí ze všech stran vlévala pocit, že její politika je správná a že zlo stojí na druhé straně politické/hospodářské sféry.
Po mocenských zásazích proti individuálním osobám nebo individuální skupině občanů, kteří se pokusili hegemonii prolomit, se lidé chtě nechtě smiřovali s tím, že je – jak se tehdy říkalo, “Lepší držet hubu a krok.”