Histologie věda zabývající se studiem mikroskopické struktury orgánů a tkání, ať už zdravých, nebo postižených nemocí. Nejčastěji se prokazují různé typy zánětů a nádory (rozlišení mezi zhoubnými a nezhoubnými).
Histologie zkoumá tkáně
Histologie jako lékařský (vědní) obor má v medicíně velmi důležité postavení. Pomocí histologických rozborů tkání lze poznat, k jakým změnám ve zkoumané části těla došlo, a tyto změny dále určit. To je důležité mimo jiné například při rozboru patologického bujení tkání – zda se jedná o bujení nezhoubné či zhoubné. Histolog také určí, zda a jaké jsou v buňkách a tkáních přítomny látky, které ovlivňují stav tkáně. Vzorky jsou vyšetřovány pod mikroskopy.
Získávání vzorků tkání
Pro histologické vyšetření je nutno odebrat malý kousek tkáně ze zkoumaného orgánu. Odběr vzorku se nazývá biopsie. V případě tkání uvnitř těla se biopsie provádí v nemocnici, a to v režimu plánovaných výkonů.
- Některé vzorky pro histologii se získávají během operace, kdy operující lékař objeví změnu na orgánu (například podezření ze zhoubného bujení). V takovém případě požádá patologii o urychlené vyšetření, jehož výsledek mu je co nejrychleji oznámen na operační sál, aby se mohl rozhodnout třeba k většímu zákroku.
- Vzorek tkáně z trávicího ústrojí pro histologii se získává například při kolonoskopii,
- tkáně jater a ledvin jsou odebírány dlouhou dutou jehlou – vpichem přes znecitlivělou kůži (perkutánní biopsie).
Z historie histologie
Základy histologie sahají do 17. století, kdy s pomocí jednoduchého mikroskopu holandský pláteník Anthonie van Leeuwenhoek objevil první mikroorganismy. Ve stejné době anglický fyzik Robert Hooke zpozoroval na tenkém korkovém řezu pravidelné útvary, které nazval buňky (z latinského cellula). Buněčnou teorii završil přírodovědec Rudolf Virchow, který nazval lidský organismus státem buněk. Během novověku biologové nasbírali tolik informací, že biologické poznatky bylo nutno třídit do jednotlivých specializovaných oborů. Tehdejší histologie, tedy nauka o tkáních, jich rozlišovala jedenadvacet různých druhů. Histologové však zdůrazňovali, že zejména v živočišných tkáních se vyskytují různé „měchýřky“, „kuličky“ nebo „vlákénka“. Tyto podivné útvary vášnivě objevoval a zkoumal také největší český fyziolog Jan Evangelista Purkyně. Byl profesorem lékařské fakulty v tehdy pruské Vratislavi a roku 1832 získal nový výkonný mikroskop. V histologii pak učinil mnoho významných objevů.