Depresemi, nervozitou a svalovými křečemi se projeví nedostatečný příjem hořčíku (magnesia). Potraviny obsahující dostatek hořčíku jsou: syrová zelenina, nejlépe listová, sójové maso, kakao, oříšky, otruby, brambory, ale také minerální vody s dostatkem hořčíku. U nás je dostupná Magnesia, která má harmonizující účinek na látkovou přeměnu těla. Tepelným zpracováním se obsah hořčíku snižuje.
Kolik hořčíku denně
Denně bychom měli přijímat 6 mg/na 1 kg tělesné váhy čistého hořčíku, což znamená v přepočtu do 500 mg/1 den čistého hořčíky.
Obsah hořčíku v potravinách kolísá podle obsahu hořčíku v půdě. Ta je neustále ochuzována o hořčík, který jde do rostlinného barviva chlorofylu, ale zpět do půdy se nevrací ani přirozeným hnojem, ani umělými hnojivy. Naopak – nadměrné hnojení draslíkem, dusíkem a fosforem pro získání vyšších výnosů, omezuje možnost využit i jen mála půdního hořčíku.
Když chybí hořčík
Mezi nejčastější příznaky chybějícího hořčíku v lidském organismu patří:
- nervozita a bušení srdce.
- Časté je též nadměrné noční pocení,
- neposilující jalový spánek,
- rychle se dostavující únava,
- náhlé závratě,
- lýtkové křeče,
- třes očních víček
- a brnění končetin.
- Nezřídka vypadávají vlasy,
- lámou se nehty
- a projevuje se zvýšená citlivost na povětrnostní vlivy.
Nedostatek hořčíku v těle patří mezi civilizační poruchy a je způsoben zejména zmenšujícím se obsahem tohoto prvku v půdě, a tudíž i v rostlinách a mase zvířat, jimiž se živíme. K jeho dalšímu úbytku však dochází i nevhodným zpracováním potravin především konzervováním a rafinací. Svou roli zde hrají také nesprávné výživové návyky, mezi něž patří u nás především nadměrná konzumace tuků, což má za následek nižší vstřebávání a naopak větší vylučování hořčíku z těla.
Podobně však působí i nadměrná konzumace bílkovin, fosfátů v osvěžujících limonádách a také vápníku. Oba minerály jsou sice na sobě závislé a mohou se optimálně uplatnit pouze spolu, ovšem pouze za určitých podmínek, a proto by se měl přísun hořčíku vzhledem k množství přijatého odehrávat v poměru 1:2.
Abychom netrpěli uvedenými potížemi, měli bychom denně přijímat 6 mg čistého hořčíku na 1 kg tělesné váhy, což je v přepočtu podle hmotnosti 360 až 500 mg. V některých životních periodách – těhotenství, kojení, dospívání, přechod, stresové situace – až 700 mg/1 den.
Člověk má v organismu 25 až 30 g hořčíku, přičemž 70 procent je ho vázáno s vápníkem a fosforem v kostech. V poměrně velkém množství je obsažen ve svalech, nejvíce ve svalu srdečním, což souvisí s úlohou hořčíku v látkové přeměně krevního cukru (glukózy) a získávání energie.
Potraviny obsahující hořčík
Z běžně dostupných potravin je nejvíce hořčíku:
- v chlorofylu listové zeleniny, například v zeleném salátu,
- dále pak v sójových bobech a výrobcích z nich.
- Dalšími výraznými zdroji hořčíku jsou ryby,
- těstoviny,
- celozrnné produkty,
- brambory,
- ořechy a slunečnicová semena.
- Na hořčík je bohatá také klanopraška (schizandra)
- nebo petržel kadeřavá,
- mořské a sladkovodní ryby.
Tepelným zpracováním se obsah hořčíku snižuje.