Tato psychická porucha postihující děti je v dnešní době nejčastěji chápána jako součást označení ADHD. Zkratka pochází z anglických slov Attention Deficit Hyper-Activity Disorder, tedy porucha pozornosti, která je spojená s hyperaktivitou. Základním znakem hyperkinetického syndromu je právě hyperaktivita dítěte.
Zodpovědnost genů i následek úrazu
Nelze jednoznačně říci, co konkrétně stojí za vznikem poruchy. Svou úlohu zde sehrává genetická dispozice jedince. Odrazit se však může i patologie ve fungování centrálního nervového systému nebo úrazy, k nimž u dítěte došlo. Výskyt je častější u chlapců.
Velice aktivní děti
V diagnostice onemocnění se uplatňuje sledování projevů dítěte. Důležité jsou informace od rodičů i učitelů. 
Celkové vyšetření pak obsahuje celý soubor testů. Důležitá je rodinná, zdravotní, psychiatrická i sociální anamnéza.
Nemoc bývá nejčastěji diagnostikována již u dětí předškolního věku. Jsou neposedné, neudrží delší dobu pozornost. Zdá se, že jsou neustále v pohybu a myšlenky jim hlavou víří neskutečnou rychlostí. Ve škole děti nevydrží sedět, myšlenky jim odbíhají mimo probírané učivo, mají potíže se zapamatováním si úkolů.
Nízká selekce podnětů
Dítě totiž zpracovává veškeré podněty, které se k němu z okolí dostávají. Nedokáže je roztřídit na ty méně a více podstatné a zaměřit pozornost jen na některé z nich. Zbrklost je patrná i v pohybu dětí, bývá u nich motorická neobratnost. K příznakům se někdy přidružují též obtíže se spánkem nebo s příjmem potravy.
Děti snadno vybuchnou, pokud se hned nedočkají toho, co požadují. Jsou velice impulzivní a napřed jednají a až poté přemýšlí, co daná akce přinese. Při komunikaci s druhými lidmi jim často skáčou do řeči, vykřikují, provádí různé posměšky.
Trpělivost na prvním místě
Léčba poruchy je dlouhodobou záležitostí. Je třeba zajistit vhodný přístup rodičů, ale i učitelů a dalších důležitých osob k dítěti. Je třeba si uvědomit, že dítě nedělá schválně nepříjemnosti, ale má opravdu nějaký problém, který není schopno samo řešit. Je tedy zapotřebí k němu přistupovat s co nejvyšší trpělivostí a snažit se mu usnadnit praktické fungování ve světě. Důležité je dítěti názorně strukturovat celý den, jeho prostředí. Uplatňuje se zde psychoterapie, speciální výukové třídy i farmakoterapie.
Možné potíže v dospělosti
V případě, kdy je u dítěte diagnostikován hyperkinetický syndrom, nelze jednoznačně odhadnout, co to přinese do jeho dospělého života. Někdy dojde k výraznému zmírnění příznaků, jedinec se naučí koncentrovat se na důležité úkoly a nemá potíže s praktickými záležitostmi. Někdy však zůstávají příznaky patrné i v dospělosti a mohou na sebe nabalovat další potíže. Jedinci s touto diagnózou mohou mít větší problém se začleněním se do společnosti, častěji inklinují ke kriminální činnosti.