Jako marmolit je označovaná dekorativní fasádní omítka se specifickou texturou, která se hodí také na namáhané konstrukce. Jeho hlavní výhodou je velmi atraktivní zrnitý vzhled, u kterého je možné různě kombinovat barevné odstíny zrn, a také vysoká odolnost. Také proto se preferuje jako povrchová úprava soklů, které jsou vystaveny velmi náročným podmínkám, hodí se ovšem také v aplikacích běžných fasádních omítek obytných i komerčních objektů.
Výhody a uplatněné marmolitu
Pokud váháte, zda je pro vaše řešení marmolitová fasádní omítka vhodná, je dobré si uvědomit, jaké výhody její příprava i užívání přináší. Mezi ty nejčastěji skloňované se řadí především velmi jednoduchá aplikace, kterou zvládne i neprofesionál, má-li předchozí zkušenosti v oblasti stavebnictví a stavebních materiálů, dále pak univerzální použití (do interiéru i exteriéru) a vysoká odolnost nejen vůči mechanickému poškození, ale také vůči namáhání povětrností. Marmolitová fasáda může být navíc vyvedena v celé škále barev a poměrně snadno se o ni pečuje – materiál je snadno omyvatelný a barevně stálý. Jelikož se jedná o kompozitní materiál, umožňuje velmi flexibilní přizpůsobování vlastností, v současné době se do něj běžně přimíchávají látky působící proti usazení a růstu hub nebo plísní, což je výhodné například ve vlhčích místnostech v interiéru.
Typy a použití marmolitu
Standardně lze pořídit několik typů marmolitu s ohledem na zrnitost kameniva – plniva. Nejčastěji se používají směsi jemnozrnné nebo střednězrnné, tedy poměrně malé frakce, které vytváří souvislý a velmi pevný koberec. Kromě dvou zmíněných je k dostání také hrubozrnný marmolit, ten se ovšem standardně používá v jiných oblastech než přímo na fasádu. Kamenivo bývá zpravidla drcené jedná se o kvalitní přírodní kámen, nejčastěji mramor, žulu apod. Směs pak doplňuje pojivo, které může být tradičně maltovinové, v současné době se využívá také polymerní (nejčastěji průsvitný akrylát). Jako podklad pro marmolit lze použít prakticky všechny klasické svrchní fasádní vrstvy, tzn. betonovou desku, běžné i vápenocementové omítky, sádrokarton či ztracené bednění. Velmi důležité je zajistit, aby byl podkladní povrch dostatečně rovnoměrný – marmolit je tvořen poměrně tenkou vrstvou, veškeré nerovnosti tak ihned prozradí. V interiéru se velmi dobře uplatní v místnostech s vyšším namáháním a náročnějšími provozními podmínkami, jako jsou koupelna či kuchyně, a pak samozřejmě balkony či terasy.
Aplikace marmolitu a podmínky zrání
Aby bylo možné marmolit aplikovat, je potřeba provést správnou přípravu povrchu – obvykle se primárně musí podkladový povrch sjednotit vyrovnávací maltou. Připravený povrch se následně penetruje vhodnou penetrací v závislosti na použitém pojivu. Před vlastním nanesením marmolitu je tak potřeba počkat nějaký čas, než zaschne (dobu, po kterou je nutné počkat, uvádí výrobce standardně na obalu penetrace). Jakmile je povrch připraven, je potřeba si zpracovat marmolitovou směs, tzn. promíchat pojivo s plnivem do takové konzistence, která umožní nanášení v tenké vrstvě. Základním pravidlem je eliminovat veškeré hrudky a shluky kameniva, které by se ve směsi vyskytovaly. Poté už můžeme přejít k nanášení marmolitové vrstvy – aplikace se provádí pomocí merezového hladítka, kterým se postupně roztírá po ploše.
Podmínky aplikace a zrání marmolitu
Při nanášení marmolitu v exteriéru je důležité dodržet předepsané podmínky, a to jak u podkladního povrchu, který musí být čistý a homogenní, tak co se týká povětrnosti. Optimální podmínky pro nanášení marmolitu jsou během chladnější dnů bez srážek, rozhodně se vyhněte aplikaci v mrazech nebo při přímém slunečním záření a příliš vysokých teplotách či vlhkosti. Důvodem je především zrání pojiva, které se může výrazně prodloužit nebo proběhnout nevhodným způsobem. Při optimálních podmínkách marmolit schne až 48 hodin, záleží však na konkrétním typu pojiva, které bylo použito.