Jak očistit houby

Čištění hub patří k ne právě příjemné činnosti. Ještě víc, když musí houby očistit ten, kdo sám nesbíral, a nebo ten, kdo houby nejí. To se potom hledají kdejaké „únikové cesty“, hledají se finty, triky a dle současného slovníku „vychytávky“, jak očistit houby, aby to bylo rychle a vyžadovalo to minimum práce. Jsou takové rady?

Jak očistit houby

„Když něco nevíš, zeptej se,“ bylo životní moudro našich babiček.. „Máš pusu, tak se zeptej,“ radily o generaci mladší maminky. Člověk se častokrát styděl přiznat, že si s něčím triviálním neví rady.  V současné době komunikačních technologií vůbec nevadí, když je člověk ostýchavý.

  1. Jednak se může virtuálně zeptat sám,
  2. anebo  rovnou vyhledat odpovědi na tu samou otázku, kterou ovšem už položil někdo jiný.

„Hlas lidu je hlas boží,“ říká jiné úsloví, rčení. Diskuse pod články jsou někdy přínosné. Co si lidé mezi sebou říkají o čištění hub? Nabízíme kompilát z internetových diskuzí „lidí z opravdového života“ na téma Jak čistím houby. Aby nebylo narušeno soukromí diskutujících, nejsou uvedena žádná jména. 

Jak čistém houby (z veřejné diskuse)

  • Co čistím, čistím v lese, odhazuji kousky kde jsem houbu našla, doma krájím a vyhazuju červivé.
  • Čistím co nejvíc už v lese, opatrně vydloubnu houbičku ze země, jamku po ní zpět zakraji (aby podhoubí nevysychalo, nic do ní necpu), oškrábu nožičku a očistím klobouk od jehličí. Doma už jenom dočistím (houby nemáčím), vykrájím červavé a dál zpracovávám (houby se omývají až těsně před vařením, už nakrájené je lehce propláchnu a dám vařit) a např. na sušení se neomývají vůbec..
  • Čistím hlavně v lese, nohu odříznu a zběžně nožem očistím klobouk, podle potřeby. Je dobré, aby v lese zůstávalo co nejvíc podhoubí…pak tam prý zase rostou, jsem slyšela. Doma dočistím.

  • Čistím jen zhruba. Nemám na to, abych se na lovu pečlivě babrala s úlovkem, co kdyby mi mezitím nějaké jiné houby utekly. Čistím až doma, nožíkem.
  • Čistím už v lese a do košíku dávám tak, aby se navzájem nezašpinily. Když jdeme s chlapem, vyměňujeme si je už v lese tak, abych už doma ani netřídila.
  • Čistím, nechci, aby se špinily navzájem. V lese oškrábu nožku, z klobouku lehce smetu jehličí, pokud je vlhko, tak klouzky otřu papírovým ubrouskem. A skládám houby v košíku tak, aby byly vždy hlavičkami nahoru a nenapadalo jim žádné smetí do výtrusnic, protože odtamtud se to pak nejhůř dostává.
  • Čistíme už v lese, doma jen dočišťujeme a šup s nimi na síto
  • Doma už jen lehce dočistím, oloupu masáky, klouzky ještě případně utřu ubrouskem, houby rovnou při čištění roztřídím podle druhů (myšleno druhů pro zpracování, tj. na sušení, do octa atd.). No a pak už jednotlivé mísy druhů zpracuju dle účelu.
  • Houba se správně sbírá tak, že se vydloubne celá, nožička se nemá ponechávat, protože pak zahnívá a poškozuje tak podhoubí. Jamka po houbičce se zase zahrábne, aby podhoubí nevysychalo. Podhoubí není to, co je naspodu nožičky,ale celá síť vláken, něco jako pavučina, která prorůstá podkladem, pro houbaře je to věc neviditelná.
  • Já čistím na hrubo přímo v lese, taky jsem slyšela že se tam mají nechat odřezky té čištěné nožičky aby příště vyrostly na stejném místě. A doma očistím zbytek, ale hadříkem určitě neutírám. No a já je nakrájím a dám do sáčku a do mrazáku. Asi se to tak nemá, ale nemáme místo na sušení a hlavně asi je neumím sušit, jelikož mi to smrdí a nevysuší se úplně. Tak to vždy vytáhnu z mrazáku a mám čerstvé.

  • Já je „peru“ už nakrájený, asi je to trochu barbarství, ale nechce se mi to šmidlat hadříkem.
  • Já jsem někde četla, že prý správně se houba sbírá tak, že se vlastně nad zemí odřízne (jako se třeba bedlám sbírají jen klobouky, tak že ostatní houby se seřezávají u země)…cpaní bordelu z houby zpátky do jamky je prý zbytečné, podhoubí se tak nezachová, houby se navíc množí tuším výtrusem…ale možná se pletu, jen píšu, co jsem slyšela – takže vlastně odpovídám, že nosím houby domů čisté bez bordelu na nohách a klobouky čistím štětečkem na houbařském nožíku.
  • Já pochopitelně dělám předkontrolu a očištění i v lese – stejně jako angrešt – od toho, co by mohlo porůznu špinit okolní houby a sypat se po košíku
  • Jen od hrubé špíny. Občas máme v guláši jehličku ze smrku, ale tok tomu patří… Když si koupíš pytlíkačku, tak to nejen nečistí, ale mají i kvóty červivosti, třeba 20 % houby může být prožraný, no problemo, kam se hrabe jehličí. Jo a v lese nahrubo očistím, ořežu honu, abych měla v košíku houby relativně čisté
  • Jo,děláme to doma úplně stejně. Ještě každou podezřelou houbu v lese rozřízneme, jestli není červivá
  • Když jdu cíleně na houby a jsem vybavená, tak si je očistím a protřídím už v lese. Doma už je jenom nakrájím.
  • Klouzky očistím nožíkem od nečistot,nijak neotírám, neloupu. Loupu jen masáky a bedly. Ale ty doma.
  • Mám nožík se štětečkem na konci, takže okrajuji, škrabu, pokud je třeba nožka fuj, případně oloupu klobouk a drobnější ometu tím štětečkem. nikdy neomývám
  • Mě učil dědeček a rodiče, že okrajovat a čistit houby v lese, je fuj. Ale vlastně nevím, proč – že to tam hnije? Je to neestetické? Kvůli ostatním houbařům?
  • Houby jsou fascinující organismy, podhoubí mohou být obrovská. A není dobré ponechávat zbytek nožky, natož do jamky pak cpát nějaké odkrojky, to je ještě horší, protože podhoubí je poraněné a do čerstvých ran se mu tímto snadno dostává infekce, zpravidla plísňová.
  • Neotírám, čistím nožem, nakrájím a před vařením propláchnu na sítku.
  •  Posledně jsme zapomněli nožík a doma o to víc práce s čištěním,zašpinilo se úplně všechno.Co nejde nožíkem,normálně opláchnu.
  • Právě, že to podhoubí by mělo zůstávat v lese, já to napěchuji zpět do jamky po houbě a přikrývám.
  • Sbírání hub mě moc baví, jejich čištění pak doma už moc ne, tak si ho předem co nejvíce zredukuji tím, že nezašpiním houby více, než byly v lese (to je totiž klasika mé máti – masáky kloboukem dolů, na to neočištěné nožky jiných hub a pak jsou lupeny plné svinstva úplně zbytečně – proto to sama nedělám
  • Uříznu nad zemí, nebo očistím nohu, nijak neškrábu, odcvrnknu slimáky a když mám červivou nohu, tak podélně rozkrojím. když je červivá, vyhodím.
  • V lese tak z toho nejhoršího, aby se cestou domů houby „neoblemcaly“. Doma nožíkem pečlivě houbičku po houbičce (hadříkem ne). Houby, co z nich dělám smaženici, pak několikrát propláchnu, sušené pak proplachuji předtím, než je nechám před hozením do polévky přes noc namočené, to by z nich měly odpadnout ty případné zbytky smetí, kdyby tam ještě zbyly. Jak někdo psal o červivosti sušených polévek – zrovna ty červy je nutné odstranit, jinak se pomnoží a sežerou úlovek dříve než my, lidi. A pořádně usušit – už jsem několikrát dostala od tchyně houby, bohužel sice usušené, ale zároveň s plísní, nedosušili to pořádně, asi to nevidí~n~
  • Včera jsme našli dva koše a čistili, nejhorší byly masáky a klouzci ~8~ dřív jsem klouzky loupala, teď už taky jen čistím houbičkou. Nohy škrábu u všech. Masáky někdy myju pod tekoucí vodou, aby se pročistily ty lupeny. Ale nebaví mě to 🙂
  • Vůbec, všechno ponechávám. A nějaká ta složka ze zvířecí říše nemůže vadit, bílkovina jako bílkovina.

Zanechte odpověď