Provedení fasády může mít několik charakteristických vlastností a vzhledů, kromě barvy se jedná především o strukturu, texturu, pevnost a odolnost. Břízolit se v dnešní době již řadí mezi klasické exteriérové povrchové úpravy obvodových stěn s velmi efektním vzhledem. Ve své podstatě se jedná o tvrdou cementovou, resp. minerální omítku, kterou je možné vytvořit s různým probarvením, vsypy a příměsemi, a také specifickou texturou danou aplikací (proto bývá někdy označován také jako škrabaná omítka). Název fasádní hmoty je odvozen od místa její výroby.
Specifika břízolitu
Břízolit je jednovrstvá jádrová omítka, která se používá pro provedení fasád ve specifické textuře s možností dosažení různých efektů. Typickou vlastností je nerovný strukturovaný povrch, který je dosahován hrubostí zrna plniva. Jedná se fasádní řešení, které bylo velmi oblíbené v 70. a 80. letech 20. století, i dnes se k němu však řada lidí vrací, jelikož pokročilé moderní hmoty, jež často eliminují nedostatky původních receptur.
Složení břízolitu
Současné složení a aplikace břízolitu vychází z původních technologií, které byly vylepšeny tak, aby bylo možné dosáhnout optimálních charakteristik i efektivnějšího nanášení. Složení břízolitu je tvořeno čtyřmi základními složkami, a to:
- pískem – základní plnivo o frakci 0-6 mm
- slídou – drcenou na hrubé částice, která doplňuje písek
- cement – běžný šedý nebo bílý tvořící hlavní pojivovou složku
- vápenný hydrát – doplňuje pojivo a propůjčuje materiálu další vlastnosti
Směs může být dále doplněna probarvením, případně další příměsí plniva se specifickým efektem. Původní aplikace se prováděla ručně, současná technologie je založená na nástřiku a následném škrabání, které je nutné provádět do mírně zatuhnutého povrchu. Moderní břízolitovou hmotu je možné nanášet také jako vnější vrstvu externího kontaktního zateplení.
Výhody a nevýhody břízolitu
Hlavní výhodou břízolitu je jeho životnost a stálost, ale také velmi dobrá soudržnost, odolnost vůči vnějšímu mechanickému poškození, a také nehořlavost (odolnost vůči požáru). Své mechanické vlastnosti, tedy především pevnost, tvrdost a odolnost, si břízolit při správné údržbě zachovává až po dobu 50 let. Ačkoliv samotné technické vlastnosti břízolitu degradují během užívání velmi zvolna, vzhled se zhoršuje rychleji, jelikož mají na nepravidelném povrchu tendenci se usazovat nečistoty, prach a exhalace, a je tak nutné provádět na fasádě pravidelnou údržbu a opravy. Po dosažení životnosti je břízolit možné renovovat, je však nutné aplikovat specifické postupy.
Oprava poškozeného břízolitu
Starý nebo poškozený břízolit je možné opravit několika způsoby s ohledem na to, jakého efektu chcete v konečném důsledku dosáhnout. Je-li vaším cílem zachovat nebo obnovit vzhled původního břízolitu, bude proces samozřejmě náročnější, zvláště pokud došlo k narušení technických (nikoliv pouze vzhledových) vlastností fasádní hmoty.
Renovace břízolitu do původního / částečně původního vzhledu
Je-li břízolit v dobrém stavu, ale jeho vzhled již neodpovídá vašim představám, je možné jeho renovaci provést pouze povrchově. Nejčastěji se využívá:
- aplikace nového nátěru – v tomto případě se omítka přetře fasádní barvou, jež však jednak přikryje částečky slídy vytvářející efekt lesku, jednak na složité textuře jinak ulpívá a způsobí tak nerovnoměrné probarvení povrchu
- aplikace nové omítky – povrch břízolitu se vyrovná stavebním tmelem a následně se na něj nanese klasická strukturovaná omítka (životnost a technické vlastnosti tohoto řešení ovšem nejsou ideální)
- aplikace renovační hmoty – jedná se o speciální minerální fasádní omítku, která je velmi podobná břízolitu a nanáší nástřikem na omytou fasádu
V případě velkého poškození je nutné odstranit nesoudržné části břízolitu a také zkontrolovat, zda nedochází k zatékání pod fasádu a nejsou přítomni biotičtí škůdci. Aby bylo možné omítku renovovat povrchově, je nutné se ujistit, že po celé ploše tvoří s podkladovou konstrukcí soudržný systém. Při velkém poškození nebo nesoudržnosti je lepší přistoupit k vytvoření nové fasády.