Jak oškubat divokou kachnu

Oškubat divokou kachnu není jen tak. A je marné hledat pomoc na mysliveckém fóru. Když se člověk „prokouše“ vtipy a vtípky na vrub žen, manželek, matek a dcer, moc se toho nedozví. Zbývá „pokorný návrat“ ke starým kuchařkám z dob, kdy škubání drůbeže byla běžná kuchyňská činnost vyžadující hlavně trpělivost. V tom se staré knihy s názory současných lovců shodují.

Kde sehnat divokou kachnu

Přijít k divoké kačeně, to je někdy dřív než na nové šaty. Oprášené staré „životní moudro“ platí zejména:

  • máme-li ve svém okolí spřátelené či příbuzné myslivce-lovce,
  • žijeme-li v „kachní“ oblasti (rybníky).

Že by člověk vyhrál divokou kachnu v tombole na plese, to nehrozí. Leda by myslivci věnovali divokou kachnu do tomboly pouťové, posvícenské nebo Kateřinské taneční zábavy, na vinobraní nebo veřejnou zábavu při příležitosti poslední leče. Kachny se totiž v tradiční „plesovou sezonu“ neloví. Ukládá to ministerská vyhláška.

Podle Vyhlášky č. 343/2015 Sb., č. 403/2013 Sb., č. 480/2002 Sb. a č. 403/2013Sb. Ministerstva zemědělství o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o bližších podmínkách lovu zvěře je lov kachen divokých, lysek černých, poláků velkých a  poláků chocholaček povolen v době od prvního zří do posledního listopadu (01.09. – 30.11.).

Myslivci radí: Stáhnout z kůže

Samotní myslivci-lovci obvykle moc kachen „nepojedí“. Škubání tohoto vodního ptáka vyžaduje především trpělivost a stoprocentní podíl ruční práce. Proto hledáme-li rady na mysliveckých internetových fórech, dozvíme se, že samotní myslivci kachnu nejčastěji prostě a jednoduše stáhnou z kůže. I s peřím. Že se tím přijde o pochoutku-kachní kůžičku a o kachní sádlo ulpívající na kůži? O tom sice myslivci mezi sebou na fóru také hovoří, ale přesto raději stáhnou než by se „mořili“ škubáním. Jinou – s nadsázkou předávanou radou, je věnovat ulovenou kachnu někomu, kdo si jí bude považovat – a oškube si ji sám. No, ale co má s kachnou počít ten obdarovaný?

Jak oškubat divokou kachnu

Nechceme-li stahovat a nikdo jiný za nás práci neudělá, musíme se pustit do škubání sami.

  • Divoká kachna se nenechává dlouho zamřít, nechá se viset tak dva tři dny.
  • Pták je nevykuchaný, má hlavu, křídla, pařáty. Nic z toho před škubáním neodstraňujeme.

V současné době nám již zamřelé maso spíš nevoní než voní a krom toho se příliš  zamřelé kachně při škubání peří trhá kůže. V teplých se doporučuje nechat kachnu odležet v lednici zabalenou v novinách. Zda divokou kachnu

  1. před škubání krátce spařit,
  2. anebo vůbec nespařovat,

o tom nejsou jednoznačné instrukce. Jedni se zaklínají, že NIKDY !!! nespařovat (píšou to  verzálkami i s těmi vykřičníky), jiní doporučují krátce spařit. Převládá ale názor nespařovat.

  • Ke škubání se doporučuje nějaké venkovní trochu vyvýšené pracoviště vyložené igelitem.
  • Peří se škube od zadku k hlavě, nejprve svrchní pera.
  • Pírka je třeba uchopit mezi palec a ukazováček a škubat pohybem celého zápěstí.
  • Sílu škubání je třeba korigovat, aby se netrhala kůže.
  • Po velkých perech se škube spodní jemné peří. Tady si lze vypomoci pinzetou.
  • Konce křídel se odříznou a vyhodí.
  • Neškube se ani hlava, ta se po oškubání celého ptáka vyhodí.
  • Teprve oškubaná divoká kachna se vykuchá (vyháčkuje).

Oškubat divokou kachnu není práce nijak povznášející, ale stačí trpělivost a smíření s tím, že bude práce trvat třeba dvě hodiny.

Zanechte odpověď