Toto životní období nebývá snadné pro nikoho z účastněných. My vám alespoň poradíme, jak říct dětem o rozvodu co nejšetrněji a v tom nejlepším okamžiku. I načasování je totiž nesmírně důležité.
Mnoho rodičů má velké potíže, když má své dítě o této záležitosti informovat. Sužují je obavy, jak dítě zareaguje nebo jednoduše neví, jak s ním o tom co nejšetrněji promluvit. A právě proto odkládají tento rozhovor až do úplně poslední chvíle.
Ovšem to je chyba. I ty nejmenší děti v sobě mají jakýsi „detektor emocí.“ Poznají, že se něco děje a to obvykle už dlouho předtím, než se rodiče skutečně rozhodnou rozejít. Vědí, že je něco špatně a často za důvod toho všeho považují sebe. Obvykle se však bojí zeptat a na vzniklou situaci jsou tak samy a doufají, že se vše brzy vrátí do normálu.
Dítě potřebuje (nejenom) v této fázi života cítit stabilitu a pocit bezpečí, měli byste ho proto co nejdříve o všem informovat. Nejlepším řešením je situace, kdy rodiče informují o všem společně. A to ještě předtím, než jeden z vás opustí společné bydlení. Nedojde tak k situaci, kdy je dítě zmatené chováním rodičů, aniž by vědělo, proč se to děje. Děti pak říkají a myslí si věci jako: „Už s námi nechce žít, protože mě nemá rád/ráda“ nebo „Táta se odstěhoval, protože jsem rozbil jeho oblíbený hrnek a on se na mě se zlobí“ (klasické vztahování viny na sebe). Těmto zmatkům v dětské duši je určitě dobré předejít.
Jak přistoupit k samotnému rozhovoru
Vždy sdělujte tuto nepříjemnou informaci doma – v místě, kde se dítě cítí nejpohodlněji a nejbezpečněji. Vyberte si okamžik, kdy budete mít čas. Vypněte telefony a ničím jiným se nezabývejte.
Neděste dítě předem! Neříkejte mu ráno, že ho večer čeká vážný rozhovor ani neotálejte příliš dlouho s prvními slovy. I minuta ticha na počátku může být pro nejmenší děti nesmírně děsivá!
Co říct svému dítěti
Sdělení vždy přizpůsobte věku a rozumovým schopnostem dítěte. Pro začátek stačí prosté: „Maminka a tatínek se hodně hádají, takže už spolu nechtějí žít v jednom domě.“ U větších dětí stačí říct: „Jsme nešťastní a není nám spolu dobře, tak jsme se rozhodli se rozejít.“ Další důvody nesdělujte. A tím spíše, figuruje-li zde např. nevěra. Tuhle špínu si děti snášet nezaslouží.
Vzápětí poskytněte svému dítěti konkrétní informace o vaší další budoucnosti. Informujte ho o tom, jaké bude další uspořádání rodiny. Například: „My zůstaneme tady, ale táta bude bydlet v jiném domě. Uvidíš ho několikrát do týdne.“ Jasné stanovení nových životních podmínek rodiny dodává dítěti jistotu a připravuje základ pro budoucí stabilní vztah s oběma rodiči. Během rozhovoru také oba zdůrazněte svému dítěti, že je stále milujete. To teď totiž potřebuje slyšet ze všeho nejvíce.