Jak se stát novinářem

Novinář je posel, který lidem přináší nové zprávy a nové informace. Přináší je rychle, jasně, přesně, formálně správně a zajímavě. K tomu je zapotřebí určitého vzdělání, všeobecného rozhledu, zájmu o veřejný život. K další nezbytné výbavě novináře patří schopnost stále se učit, umět rozpoznat důležité od nedůležitého, podstatné od nepodstatného. K tomu, aby se člověk stal novinářem, není třeba literárního talentu. Ale  je bezpodmínečně třeba znát perfektně gramatiku a mít velmi dobré, pregnantní vyjadřovací schopnosti. Novinář se stane novinářem, když začne pracovat v nějaké redakci.

Novinář netouží po psaní, ale po sdělování informací

Chtěla bych se stát novinářkou, protože mě baví psaní,” vysvětlují mnohdy maturantky, kudy by se mohla ubírat jejich další profesní cesta. “A pro koho a čem budeš psát?” zeptá se skeptik. “No, o všem. Co si myslím. O kamarádech, o přírodě, a tak. A číst to budou normální lidé, protože budu psát hezky.”

Jestli tato kandidátka mediálního studia nezmění přístup, asi se novinářkou nestane. Hlavní touhou budoucího novináře by totiž nemělo být přání dostávat gáži za “hezké” psaní. Hnacím motorem musí být přání přinášet lidem informace o tom, co se právě děje. Samotné psaní, to je jen takový “dopravní prostředek”, kterým novinář novinky veřejnosti přepravuje. Ten prostředek ovšem musí být ve vynikajícím „technickém stavu“ a být bravurně řízen.

Vzdělání budoucího novináře

Přímočarou cestou k novinářskému vzdělání jsou vysokoškolské obory s mediálním zaměřením. Jsou otevírány na mnohých univerzitách – státních i soukromých. Studium bývá bakalářské i navazující magisterské, prezenční i kombinované.

Dobrou průpravou pro budoucí novinářskou praxi i jiné humanitní studijní obory. Dokonce lze říct, že v médiích najdou uplatnění absolventi takových oborů, pro něž by se na první pohled pracovní pozice poněkud obtížně hledala: politologie, všeobecná humanitní studia, kulturní a sociální antropologie, bakalářské obory právního, veřejnoprávního nebo sociálního směru a podobné. V technických redakcích najdou uplatnění i technicky vzdělaní lidé, v ekonomických redakcích ekonomové – a podobně.

Projevit zájem o práci v redakci při studiu

Redakční praxe je součástí studia ve speciálních mediálních školách. Ale má-li student jiného humanitního oboru zájem, může získat redakční praxi rovněž již během studia.

Není nic neobvyklého, že “kamenné” redakce velkých vydavatelských domů (MF Dnes, Deník), které mají sídlo v každém krajském městě, případně redakce televizních či rozhlasových stanic, dost často přibírají brigádníky na pomocné redakční práce. Někdy o prázdninách, někdy přes víkendy…

Pro získání informací o takové pozici je nejvhodnější osobně zajít za šéfredaktorem listu nebo vedoucím redaktorem konkrétní redakce a přímo se s ním domluvit. Cesta přes personální oddělení není taktická. Pro takto vycvičeného “eléva” se po ukončení jeho studia obvykle stálá práce najde.

Chceš být „sportákem“? Začni při studiu jako elév

Mladí muži se zájmem o sport se mohou nabídnout do „elévské“ pozice ve sportovních redakcích deníků. Vynikající startovní pozicí je, když má uchazeč zkušenosti například s administrací webu pro nějaký sportovní klub. Základním předpokladem je buď znalost nebo schopnost se rychle zorientovat v nejnižších fotbalových a hokejových soutěžích (ve „sporťáckém“ slangu zvaných „pralesní liga“ – v pondělí a v úterý nejčtenější stránka). Postup eléva na pozici řádného sportovního redaktora je velmi častý jev. Právě tak jako postup z redakce sportovní do redakce zpravodajské.

Výběrová řízení

Na pozice stálých redaktorů bývají vypisována výběrová řízení. Zájemce se o nich dozví třeba:

  • z webových stránek konkrétních redakcí (chce-li někde začít pracovat, musí hlídat nabídky volných pozic),
  • z jiné inzerce volných míst,
  • z inzertních stránek Syndikátu novinářů.
  • Nejednodušší je opět osobní návštěva redakce a domluva s šéfredaktorem, který má situaci ve svém kolektivu dobře zmapovanou.

Uchazeči nesmějí být překvapeni, že výběrovou komisi nebudou až tak zajímat jeho „literární vlohy“, jako úroveň jeho gramatiky, stylistiky, slovní zásoba, ale také jeho všeobecný přehled. Nesmí ho zaskočit, když mu budou kladeny takové “těžké a záludné” otázky, jako třeba:

  • Kdo je primátorem města a kdo hejtmanem kraje?
  • Která strana vyhrála ve městě a v kraji v posledních volbách?
  • Jaké problém jsou v současné době v regionu nejpalčivější?
  • Která země právě předsedá Evropské unii?
  • Jak se jmenuje současný papež?

Odpovědi typu:To jsme ale ve škole nebrali,“ nebo „Já se o takové věci nezajímám,“ jsou nejhorší možné.

Čemu se novinář nevyhne

Aby novinář práci zvládal, netrápil sebe ani ostatní kolem sebe , musí mít i jisté osobnostní předpoklady.

  • Novinář nemůže být introvert stranící se lidí,
  • misantrop, který nemá lidi rád,
  • ale ani z “lidiček” nadšený “sluníčkář”.
  • Nemůže očekávat, že mu bude s jeho prací někdo pomáhat. Stane-li se to však, musí si toho vážit. Za kritiky a následné rady musí být skutečně vděčný. V novinařině – víc než jinde –  je kritika služebně starších a zkušenějších tou nejlepší pomocí. Protože častější jev bývá, že nováčka nechají kolegové „plácat se samotného“ a nikdo mu neřekne, kde dělá chyby. Ne ze zlé vůle, ale z nedostatku času.
  • Musí si být vědom důsledků toho, že je pod zprávou uvedeno jeho občanské jméno, nikoli nick.
  • Musí pracovat jedině s fakty, ne s vlastní názory a dojmy. Ty nikoho nezajímají.
  • Fakta musí mít ověřena alespoň ze dvou zdrojů.
  • K informaci musí vyžádat nejen názor jedné, ale také druhé, protistrany.
  • Obsah své zprávy musí umět obhájit, a to jedině fakty.

Novinář chodí mezi lidi, jedná s vysokými politiky (podle spektra dosahu redakce), s řediteli institucí. Proto musí umět jednat, chovat se, mluvit a vypadat na patřičné úrovni.

  • Nesmí být arogantní,
  • povýšený,
  • ale ani zakřiknutý, nesmělý a bojácný.
  • Nesmí se stydět oslovit při anketě neznámé lidi na ulici.
  • Nemůže podléhat citům,
  • ale ani být cynický.
  • Musí se umět dobře vyjadřovat nejen písmem, ale i slovy – na veřejnosti, do kamery, na zvukový záznam.
  • Musí být čistě, vkusně a decentně upravený, bez výstřelků v oblečení, účesu nebo úpravy obličeje.

Musí mít oči otevřené, protože jen zřídka mu práci zadá šéf. Sám musí předkládat své nabídky zajímavých témat, caus. Den co den, ale s předstihem. Přitom mu nesmí uniknout nic v jeho přiděleném “referátu”. A musí znát novinářské řemeslo, kterému ho naučí jedině praxe.

  • Douška: Novinařina je práce zodpovědná, náročná na psychiku, hektická, bez časového omezení, o víkendech, ve svátky. Muži tomu tolik nepodléhají, ale prací pohlcené novinářky mají mnohdy málo času na rodinu, nemají volno na koníčky a nezajímá je po nějaké době nic, než věci veřejné. Odvádějí vynikající práci. Často však na úkor vlastního osobního života.

Zanechte odpověď