Potřebujeme znát názor většího vzorku lidí, pracně jsme se stavili dotazník, rozeslali jej, ale skoro nikdo nepověděl? Nebo se nám vrátily odpovědi respondentů, a najednou zjistíme, že je jeho vyhodnocení téměř nemožné nebo s ním nevíme rady? Je víc než jasné, kde se staly chyby. Dotazník byl sestaven špatně či distribuován nevhodně. I když se dotazník jeví jako velice snadná „záležitost“, jeho správné sestavení je poměrně složitá práce. A to natolik, že se jí profesně věnují odborníci. Jaké jsou rady metodiků pro vytvoření takového dotazníku, který by přinesl užitek?
Žádné odpovědi? Dotazník byl špatný
Názory větší skupiny lidí – ať již průměrného vzorku nebo naopak cíleně vybrané – pomohou zjistit dotazníky. Třebaže se dotazníky v současné mohou vyskytovat v klasické fyzické papírové podobě, praktičtější a mnohem častější jsou dotazníky virtuální, jejichž distribuce i odeslání se děje on-line prostřednictvím internetu.
O užitečnosti dotazníků svědčí jejich značné množství i tématický rozptyl. Ne na každý dotazník má respondent chuť odpovídat. To proto, že je dotazník sestaven už od prvních řádků a otázek špatně, nezaujme, respondent nemá chuť ani důvod dotazník vyplňovat. Kde se chybuje a proč oslovení lidé na dotazník neodpověděli?
Dokážu to sám?
Ještě dřív, než se začneme zaobírat samotnou tvorbou dotazníku, musí nám být jasné, jaký nástroj použijeme pro jeho vyhodnocení. Jestli je vůbec v našich silách vyhodnotit odpovědi, aby nedošlo k žádné chybě a výstupy byly použitelné. Když to v našich silách není, můžeme tuto práci zadat profesionální firmě. Rozsah požadovaných služeb si vybereme podle nabízených kritérií, svých potřeb, a v neposlední řadě i podle svých finančních možností.
Jak sestavit dotazník
Dřív než se začneme ptát
Při samotné tvorbě dotazníku musíme mít sami jasno:
- Proč chceme lidi oslovit,
- k čemu výsledky budou,
- jak budou výsledky použity,
- k jakým cílům výsledky dotazníku povedou,
- co chceme potvrdit, vyvrátit, zjistit.
To musí být od začátku jasné i osloveným respondentům, proto musí tímto vysvětlením každá dotazník začínat. Teze musí být seriózně podané, krátké, věcné. Nesmí předem odradit mnoha slovy. Proto i název dotazníku musí být sice víceslovný, ale ne zas moc (doporučuje se nanejvýš do osmi slov, ideálně tři až pět slov).
Další „jasno“ musíme mít v okruhu osob, které chceme oslovit.
- Zda se jedná o názory specifické skupiny lidí,
- a nebo naopak o názory širokého spektra obyvatel.
- Příklady: Když se bude dotazník týkat prodeje aut, vhodnými respondenty jsou muži produktivního věku. Dotazník na sociálně politický vývoj v zemi by zase měly vyplnit všechny věkové a sociální skupiny (dospělých). A podobně.
Na co se ptát
Je dobré nejdřív si vytvořit okruhy otázek v logických celcích. A nebo už vytvořené otázky do logických celků seřadit. Respondent nemusí odpovídat v tom pořadí, jak nás samotné otázky napadaly. Tématický celek umožní dotazovanému myšlenkově setrvat v jedné problematice.
O vyplnění dotazníku slovně „neprosíme“. Jeho vyplnění je pouze na vůli dotázaného, kterou žádný prosba neovlivní, spíš naopak naštve. („Proč mě cizí člověk prosí, abych udělal něco, co dělat nechci?“)
Z otázek musí respondenti vycítit, že tazatel v problematice netápe. Nesmíme vzbudit dojem, že nám chybí triviální povědomí o tom, na co se ptáme. A z toho vyplývá i to, že v otázce nesmějí být věcné chyby.
- Příklad prokázání neznalosti: „Domníváte se, že Albánie, jako jeden ze současných členských států Evropské unie, …“ Po takové otázce většina respondentů dotazník zavírá.
Otázky musí jasně směřovat k tématu, dotazovaný nesmí nabýt dojmu, že se ptáme jen ze zvědavosti.
- Příklad zvědavé otázky: „Myslíte, že byla Eliška Přemyslovna Janu Lucemburskému věrná?“ A podobně.
První otázky v dotazníku musí vzbudit zájem dotazovaného. Musí z nich mít pocit, že právě on je tím správný, kdo se může k problematice fundovaně vyjádřit. První otázky nemohou být plytké.
- Příklad špatných otázek: „Těšíte se na dovolenou? Koupete se rádi? Vadí vám ranní vstávání?“ Odpovídat na takové dotazy považuje většina dospělých za ztrátu času a návratnost dotazníku je minimální.
Jak se dotazovat
Otázky, které v dotazníku pokládáme, musí být potenciálně „odpověditelné“. To je další z úskalí, na které odborníci upozorňují. Pro kontrolu zodpověditelnosti je dobré nejdřív se „cvičně“ zeptat sebe sama, a nebo ještě lépe – někoho ve svém okolí (rodina, kolegové). Když nikdo nebude umět odpovědět, buď musíme otázku přeformulovat nebo dát mezi možné odpovědi možnost „nevím“ nebo možnost otázku přeskočit bez odpovědi.
Dalším možným kamenem úrazu, na který odborníci poukazují, jsou tak zvané otevřené otázky, na které respondenti slovně odpovídají podle vlastní vůle. Krom toho, že lidi neradi vypisují, raději volí možnosti, je strojové zpracování odpovědí obtížné. Obvykle se musí přepisovat ručně, slučovat do podobných skupin, přičemž výsledky jsou obvykle k neupotřebení.
- Příklad takové otázky: „Co vám zlepší náladu?“ Odpovědi mohou mít rozptyl od domácí klobásy přes pozitivní těhotenský test až po zvýšení platu.
Proto jsou lepší otázky uzavřené, nabízející výběr z možností. Je však dobré mezi možnostmi uvést i legální únik, a to volbou „ani jedno z uvedeného“.
Když se odpovědi nevylučují a respondent uzná za sobě odpovídající víc možností, musí to dotazník technicky umožňovat.
Osobní údaje dotazovaných
- Teprve na závěr dotazníku je možno umístit otázky týkající se soukromí, má-li to ovšem pro vyhodnocení význam. To je věk, pohlaví, lokalita/region a velikost bydliště, vzdělání.
- Pouze v případě, že je třeba odfiltrovat pouze vybranou skupinu respondentů se tyto otázky kladou na začátku dotazníku (může se stát, že se respondent nehodí, pak je dotazník s omluvou ukončen).